Projev opozičního poslance a předsedy Asociace krajů, pronesený ve sněmovně při žádosti o vyslovení důvěry vládě Petra Nečase 10. 8. 2010
Ještě než se pustím do toho, abych jako správný opoziční poslanec rozcupoval programové prohlášení vlády, mi dovolte, abych poněkud netypicky na tomto místě poděkoval vládě bez důvěry tentokrát jako předseda Asociace krajů za to, že v těchto dnech a hodinách musíme společně řešit velký problém - problém s názvem povodně. Počasí si nevybírá. Povodně tu byly, jsou a budou za dob vládnutí levice, pravice i politického středu. A já chci z tohoto místa ocenit, že vláda a kraje spolupracují a táhnou za jeden provaz. V každém okamžiku, kdy tady vedeme už od čtrnácté hodiny místy bojovou rozpravu, tak lidé v Libereckém a Ústeckém kraji bojují s vodním živlem a odstraňují jeho následky. Prosím, abychom na ně alespoň chvíli mysleli a abychom také v duchu poděkovali všem záchranářům profesionálním i dobrovolným, kteří za uplynulých 72 hodin odvedli vynikající práci, a myslím si, že je na místě, aby jim Poslanecká sněmovna alespoň v duchu poděkovala.
Dámy a pánové, to byl úvod projevu, nicméně dál už nebudu tak smířlivý, jako právě v oblasti povodní, respektive boje s povodněmi na Ústecku a Liberecku.
Na začátku - a to považuji za politicky korektní - bych rád Petru Nečasovi jako politickému soupeři poblahopřál k jmenování premiérem a k tomu, že sestavil vládu, byť nevyhrál parlamentní volby. Sociální demokracie vzešla z parlamentních voleb jako vítěz počtem získaných hlasů a mandátů. My jsme o správnosti našich řešení na nejpalčivější problémy dokázali sice přesvědčit největší část voličů, nicméně náš úspěch nebyl tak velký, abychom mohli sestavit vládní většinu. Proto jsme dnes svědky v historii této Sněmovny nevídané situace, leč situace ústavně možné, kdy pomyslný poražený voleb, nevítěz, je ten, kdo představuje vládní program, program svých priorit, a žádá o důvěru na následující čtyři roky. Jsem tím samozřejmě zklamán, ale jako bytostný demokrat tento stav respektuji.
Vláda si dala do štítu motto "vláda rozpočtové odpovědnosti". Já jsem přesvědčen, že tím ukazuje, že pojítkem její existence je realizace rozpočtové hospodářské politiky spíše než v zájmu českých občanů, v zájmu naplňování manuálu Mezinárodního měnového fondu.
Dámy a pánové, se žádostí o důvěru předstupuje vláda, která podle našeho názoru staví přízeň vůči nadnárodním měnovým a finančním institucím nad zájmy lidí naší země. Tato vláda vidí jako svou prioritu plnění přání finančních trhů. Ale my se ptáme: Co budoucnost rodin s dětmi, seniorů, lidí v životní nouzi nebo lidí s handicapem? Podle obsahu koaliční smlouvy a podle obsahu vládního programového prohlášení je to, dámy a pánové z vládní koalice, pro vás až druhořadá záležitost.
A není to jen rozpočtová oblast, kde vláda otevřeně přiznává, že vůči občanům země, naší země České republiky, necítí tak velkou odpovědnost. V programovém prohlášení se dovoláváte mandátu voličů. Zaštiťujete se veřejností, vůlí voličů. Slibujete, jak budete chránit a bránit jejich zájmy, zájmy jejich dětí a dalších generací. A zaznívá zde velká spousta podobných líbivých frází. Jaká bude realita? Přenášíte na ně důsledky ekonomické krize, kterou tito lidé nezavinili a ani nevyvolali. Pod záminkou obrany prosperity podnikatelského stavu pomáháte anebo slibujete nadstandardní přístup bankám, fondům a dalším institucím, které mimo jakoukoliv pochybnost pomáhají vytvářet současnou světovou hospodářskou a ekonomickou krizi. Vy je odměňujete zachováním sazby daně ze zisku na dosavadní úrovni, zatímco všem ostatním a především zaměstnancům, seniorům a rodinám s dětmi ordinujete vyšší daně prostřednictvím zvýšení DPH, omezení sociálních dávek a nižší valorizaci důchodů.
Kde je podíl na úhradě nákladů na straně bank nebo velkých korporací? Kde je jejich solidární přístup, kterého se tolik dovoláváte u běžných občanů a nízkopříjmových skupin? Kde je odpovědnost akcionářů a majitelů bank, hedgeových fondů, nadnárodních korporací? Jak velkou částkou nad obvykle odváděné daně solidárně přispějí k řešení současné krize? Odpověď znáte. Je nelichotivá a já vám ji nahlas připomenu: Žádnou, protože vaše vláda raději přenese toto břemeno na nízkopříjmové skupiny obyvatel, případně na střední třídu.
Po špičkách v oblasti daní našlapujete kolem bank, finančních institucí a velkých podniků. Ovšem na řadové občany České republiky nastoupíte silou tsunami. Plánujete zrušit téměř veškeré daňové výjimky pro občany. A já se musím ptát, proč nepostupujete úplně stejně u daňových výjimek pro firmy. Úhradu dluhu, který vznikl snižováním daní už v době vlády pana Topolánka, očekáváte od lidí, kteří z vaší minulé daňové reformy nezískali nic. A tak jim naordinujete vyšší ceny základních životních potřeb, zvýšíte platby u lékaře a necháte je platit za vzdělání jejich dětí.
Bývalý ministr financí pan Eduard Janota - a toho rozhodně nemůžete označit za sociálního demokrata - doporučoval zavedení rozumného progresivního zdanění fyzických osob veden snahou rozložit solidárně daňovou zátěž. Vaše vláda hodlá na místo tohoto doporučení pokračovat v daňové nespravedlnosti v podobě konceptu rovné daně zavedené vládou Mirka Topolánka. Zavazujete se tak k tomu, že i nadále nízkopříjmové skupiny obyvatel a střední třída ponesou hlavní zátěž stabilizace veřejného rozpočtu, tak abyste vysokopříjmovým skupinám umožnili dále odvádět jedny z nejnižších daní v celé Evropě.
Celkové nastavení daňové soustavy a rušení daňových výjimek pro nejrůznější skupiny je ovšem jenom začátkem vašeho ataku na občany, zaměstnance. Skutečná podstata narušení jejich jistot se skrývá ve vašich plánech na reformy pracovního práva. Slibujete větší flexibilitu, odstraňování regulace nebo vyšší smluvní volnost. Slova jako flexibilita nebo odstranění regulace mohou znít jako něco dobrého a pozitivního. Co to ale bude znamenat v reálném životě zaměstnance? Domníváme se, že nepůjde o nic jiného než o ztrátu ochrany zaměstnanců vůči jejich zaměstnavatelům. Je to zásadní ohrožení jejich pracovních a také sociálních podmínek uvažovanými nebo navrhovanými změnami zákoníku práce je například uvolnění smluv na dobu určitou či snížení podpory pro nezaměstnané, kteří ukončí pracovní poměr z vlastní vůle. Těmito opatřeními se zaměstnanci dostanou podle našeho názoru do nevýhodného postavení vůči zaměstnavatelům.
Jen velmi málo zaměstnanců ukončuje svoje pracovní poměry jenom tak, pro nic za nic, z čiré zábavy. Většinou se tak děje např. z důvodu péče o dítě nebo osobu blízkou nebo kvůli porušování povinností ze strany zaměstnavatele, jako je nevyplácení mzdy. Rozvolnění pravidel pro uzavírání pracovních poměrů na dobu určitou uvrhne občany - zaměstnance do sociální nejistoty a podle našeho názoru sníží jejich možnost učinit zásadní životní rozhodnutí. Takový zaměstnanec po vaší reformě nebude moci prakticky počítat např. se získáním hypotéky nebo větší půjčky. Bez elementární jistoty práce bude asi jen velmi těžko přistupovat např. k rozhodnutí založit rodinu.
Vážený pane premiére, vy jste byl ministrem práce a sociálních věcí a tak víte lépe než kdokoli z vašich ministrů, že ochrana zaměstnanců má jasný účel - zajistit důstojné podmínky, bezpečnou práci, spravedlivou mzdu, řádné dodržování pracovní doby a řadu dalších atributů. Já vás velmi prosím: Zasaďte se jako předseda vlády o korigování těch výše zmíněných nápadů vašich ministrů a partnerů ve vládě, které jsme našli v koaliční smlouvě nebo v programovém prohlášení vlády.
Jestliže vaše programové prohlášení útočí na jistoty zaměstnanců, myslíme si, že ještě větším potenciálním ohrožením je útok na klidný život a jistotu lidí ve stáří, na důstojný důchod. Hlásíte se k těm nejradikálnějším doporučením Bezděkovy komise pro důchodovou reformu. Mnohé z toho, v čem dnes nacházíte jako nová koalice zalíbení, má však podle nás velmi nejistý výsledek a je hazardováním se sociálními jistotami našich seniorů.
Jsme připraveni diskutovat s vámi o systémových změnách v oblastech, v nichž provedené změny budou zavazovat i příští vlády. Ale budeme spolupracovat jenom na takových změnách, které povedou k důchodovému systému, jenž zabezpečí dostatečnou úroveň důchodů a umožní zachování důstojného a aktivního života ve stáří.
A nejde jenom o starobní důchodce, ale i o ty, kteří se ocitnou v invaliditě nebo ve složité sociální situaci způsobené ztrátou živitele rodiny.
Jsme připraveni se podílet na takové reformě důchodového systému, která nedopustí vyvedení části pojistného z průběžně financovaného důchodového pojištění do soukromých penzijních fondů či penzijních společností jako obligatorní povinnosti a s ním spojené přenesení rizik investování důchodových úspor na občany. Když to prosadíte, kde budou mít lidé záruku, že takové důchodové fondy neskončí jako například zkrachovalá banka Lehman Brothers. Takovou záruku dát samozřejmě nemůžete.
Rád bych se teď zmínil o kapitole zemědělství a venkova. Jsem přesvědčen, že tato kapitola vládního programového prohlášení je poměrně obecná a málo konkrétní. S ohledem na to, že zemědělská politika je nejsložitější a nejobsáhlejší agendou Evropské unie a je také její největší rozpočtovou kapitolou, čekali bychom více podrobností v programovém prohlášení vlády.
Kromě obecné fráze, že se vláda zapříčiní o to, že bude usilovat o rovné podmínky a bude formulovat vizi na základě dopracování vize zemědělské politiky z roku 2010, se tak prakticky nedovídáme nic. Nevíme, jaké budou faktické konkrétní postoje a priority české vlády při jednání o reformě společné zemědělské politiky. Nevíme nic o postoji k novému finančnímu rámci na příští rozpočtový cyklus Evropské unie.
Jediné, co víme je, že sotva vláda své programové prohlášení vyhlásila, již je některými praktickými kroky popírá, např. ve věci škrtů národního dorovnání přímých plateb, a to jak pro zbytek roku 2010, tak pro rok 2011, kde pro jistotu zatím vládní materiály navrhují na národní dorovnání velkou nulu.
Český zemědělec nemůže být plně konkurenční se zemědělci v Evropské unii, pokud nedostane ani to, co bylo vyjednáno při předvstupních jednáních.
A nelíbí se nám ani argumentace ministra financí v této věci, který za komparativní výhodu uvádí nižší mzdy. Situace je ještě horší. Platy v zemědělství jsou, dámy a pánové, dlouhodobě nejhoršími a nejnižšími platy v celém národním hospodářství. Použít tohoto argumentu při tom, kdy vláda navrhne rozpočtový škrt a fakticky zamezí, aby naši zemědělci mohli v příštím roce dostávat to, co jejich kolegové ve státech Evropské unie, nám přijde, mírně řečeno, nekorektní.
Ve vámi předkládaném dokumentu v oblasti zemědělství jsem se dočetl i takové perly, že budeme zároveň podporovat výrobce regionálních specialit, ekologické zemědělství, biopotraviny, a zároveň se budeme podílet na liberalizaci zahraničního obchodu a snižování celních bariér vůči zemědělské a potravinářské produkci ze zemí třetího světa.
Vážený pane premiére a vážený pane ministře zemědělství, jemně řečeno, je to protimluv, pokud to není, dámy a pánové, přímo hloupost.
Chceme-li zachovat charakter evropského zemědělství jako spolutvůrce kulturní krajiny a producenta veřejných statků, pak musíme toto zemědělství chránit proti dovozu produkce vytvořené bez respektu ke zdravotním a ekologickým evropským standardům. Chceme-li zachovat v Evropě vysoký hygienický a zdravotní standard v produkci a výrobě potravin, pak tento prostor musíme chránit jak tarifním, tak netarifním způsobem.
To mě přivádí ještě k další poznámce. Vedle klasického zemědělství a lesnictví existuje i potravinářství jako poměrně důležitý obor zpracovatelského průmyslu. Kromě obecné věty, že zjednodušíte kontrolu výroby potravin, vám tento důležitý obor nestál za další slovo. A chci věřit, že vámi proklamované zjednodušení kontroly nebude znamenat ulehčení výroby a prodej nekvalitní produkce, kde budou místo kvalitních surovin obsaženy nekvalitní a levné náhražky, že to nebude znamenat popuštění zlovolného jednání velkoobchodních řetězců a omezení působení zákona o významné tržní síle, jak o něm uvažuje pan ministr průmyslu a obchodu Kocourek, který se ovšem ukazuje ve světle posledních nálezů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jako velmi účinný a dobře aplikovatelný nástroj.
Chtěl bych vám také prozradit, pane ministře zemědělství, že existuje velké množství důležitých zájmových a profesních organizací, se kterými je minimálně dobré spolupracovat v resortu zemědělství. Ve vládním prohlášení vlády, která se zaklíná veřejností na každém kroku, však o takovýchto organizacích v zemědělství a agrárním sektoru není ani slovo. Potravinářská komora, Agrární komora, já věřím, že také myslivci, rybáři a další tento váš "zájem" jistě spravedlivě odmění. Jak říká pan premiér Nečas tady za mými zády, mohou to být i včelaři. (Oživení v sále.)
Ano, pane premiére, i včelaři si budou teď bedlivě pamatovat váš zájem o jejich činnost.
Potřebu změn a reforem v celé řadě sfér našeho života nikdo nezpochybňuje, ale myslíme si, že taková podoba reforem a jejich sociální dopady, které jsou v programovém prohlášení, neodrážejí skutečnou potřebu pro občany České republiky.
Na vlně strachu a paniky nám byla vnucena představa hrozby bankrotu. Hrozby bankrotu jako obhajoby jakýchkoliv destrukčních zásahů do sociálních jistot občanů pod heslem odvracení této hrozby. Myslíme si, že to není fér. Šermování řeckou hrozbou byly vyvolány neodůvodněně a účelově obavy z bankrotu České republiky. Nikdo, kdo v naší zemi žije a má tuto zemi rád, si samozřejmě nepřeje její krach. Proto šiřitelé tohoto strachu uspěli v letošních volbách. Do vládních křesel vás vynesly uměle vyvolané obavy občanů z krachu republiky, strašení Řeckem, které ve skutečnosti na dno srazily nikoliv levicové, ale pravicové vlády.
Velmi vás prosím, pane premiére Nečasi: Přestaňte šířit představu České republiky jako rozpočtově rozvrácené země, která se kymácí nad propastí státního bankrotu. Sami velmi dobře víte, že to není pravda. Vládli jste tady podstatnou část minulého volebního období, realizovali jste téměř tři roky vaši rozpočtovou politiku a vaše reformy. Dnešní stav České republiky a jejích veřejných financí je tedy především obrazem vaší vlastní práce v minulém volebním období.
České republice nehrozí akutní ohrožení státního bankrotu, ale je pravdou, že se nacházíme ve stále složitém období ekonomické krize a mizivého růstu. Myslíme si, že to není doba dobrá na strašení lidí. Občané České republiky potřebují spíše dodat sebedůvěru a chtějí slyšet jasnou vizi, vizi, kdy se ta situace zlepší, kdy bude naše společnost společností spravedlivější a přátelštější.
Myslíme si, že ve stylu vašich hesel "Strašení místo řešení", nebo jak to bylo na vašich bilboardech, činíte tyto kroky s cílem, připravit si půdu pro útok na takové hodnoty, jako je zdraví, vzdělání, práce nebo solidarita. Vaše vláda už dokonce představila program finanční kvantifikace těchto hodnot a na základě čisté účetní výhodnosti nebo nevýhodnosti chcete jejich ořezání, redukci či dokonce odprodej soukromému sektoru. To, co jste představili, jsou podle nás a našeho sociálně demokratického smýšlení opatření a plány v rozporu s tím, co naše země potřebuje. Respektujeme mandát, který vám dali voliči, ale zároveň si vymiňujeme právo vysvětlit lidem pravou podstatu opatření, která jsou součástí vašeho programového prohlášení. Program vlády, který jste předložili, je programem škrtání, omezování, bourání a rušení. Je to podle nás program, který není založen na pozitivní, ale naopak na negativní vizi. Program poplatků a školného.
Vy to nikde neříkáte úplně jasně, ale jedná se o nejčistší formu neoliberalismu 80. let, který už je dávno překonaný a není uplatňován dokonce ani ve Spojených státech amerických nebo ve vyspělých státech Evropské unie.
Ve vašem programovém prohlášení není komplexní představa o zvyšování kvality života v naší zemi. Z programového prohlášení tedy není jasné, jakou zemi vlastně chcete. A my to chceme vědět. Protože sociální demokracie reprezentuje a chrání tradiční hodnoty, jako je solidarita a spravedlnost. Občané mají právo vědět, jak se po vašich reformách bude v naší zemi žít. Jak se bude žít mladým rodinám s dětmi. Jak se v České republice bude jejich rodičům stárnout a jak se stát postará o stále se rozšiřující skupinu penzistů. Jak se bude žít v naší zemi lidem s nejrůznějšími formami omezení a handicapů.
Vláda proklamuje úsilí snižovat dluh a nezatěžovat příští generace jeho splácením. Efektem vaší vládou připravovaných reforem nebude vyřešení podstaty vzniku dluhu, ale jeho prosté převedení z beder státu a veřejných rozpočtů na bedra občanů. Studenti budou mít zadluženou budoucnost dluhy navršenými z doby studií. Staří si budou muset půjčovat na léčbu svých nemocí a lidé v nouzi či s handicapem si budou muset možná na dluh zajišťovat svoje základní životní potřeby.
Jsem přesvědčen, že vaše programové prohlášení je postaveno bez reálné strategie rozvoje pro naši zemi. Zcela záměrně jste například úplně ignorovali dokumenty Evropské unie, Strategii rozvoje Evropské unie do roku 2020. Dokonce říkáte, že vláda nebude podporovat další rozšíření harmonizace evropského práva v oblasti sociální, rodinné a kulturní politiky. Musím se zeptat, co to znamená. Budou mít občané naší země stejná práva a jistoty jako ve vyspělých zemích Evropské unie, anebo budeme druhořadými Evropany?
Možná vláda ani nepostřehla, že tady existuje celá řada kvalitně zpracovaných strategií rozvoje jednotlivých měst, obcí a krajů, které byly projednány průřezově politickým spektrem na komunální a regionální úrovni za zapojení občanského sektoru, a ty definují celou řadu růstových opatření a opatření v boji s hospodářskou krizí. Vládě ani nestálo za to se o případné synergii vládní politiky s městy, obcemi a regiony výrazněji zmínit.
Přitom já si umím představit velkou synergii ve společném sladění postupu kroků vlády, regionů, měst a obcí bez ohledu na to, kdo je právě v centrální vládě, kdo nese odpovědnost za vládnutí v regionech nebo v komunální politice. Evropa je totiž Evropou regionů, vážená vládní koalice. Nicméně vámi předkládané programové prohlášení tuto skutečnost zcela ignoruje.
Myslíme si, že z programového prohlášení jasně plyne, že vláda s regiony ve svém programu příliš nepočítá a mrzí mne, že o spolupráci na této úrovni není v programovém prohlášení žádná vážnější zmínka. Jsem ale optimista a dodám k tomu, že jsem optimista i na základě dnešní schůzky s premiérem Petrem Nečasem, protože musí existovat alespoň elementární komunikace mezi centrální vládou a regiony. My jsme se dohodli na společné schůzce vlády a Asociace krajů. A já doufám, že diskuse o takových tématech, jako jsou veřejné služby v regionech, jako je zdravotnictví, sociální péče, doprava nebo střední školství, dokáže najít průsečíky mezi současnou politikou a prioritami vlády a mezi regionálními reprezentacemi.
Komunikace vlády a krajů by měla být odpovědná, ale jasně říkáme, že nechceme takovou komunikaci, která by měla vést ke snižování veřejných služeb. Sami přece nevěříte, že pokud zastavíte stavby strategických dopravních investic, staveb, tak vytvoříte prostředí pro rozvoj podnikání. Že tím podpoříte zaměstnanost. Anebo dokonce že to sníží výplatu sociálních dávek. Sami přece nevěříte, že pokud více otevřeme trh s veřejnou dopravou, tak to povede ke snížení jízdného. Opravdu si myslíte, že někteří zlatokopové ve veřejné dopravě budou chtít jezdit do všech 6,5 tisíce měst a obcí v České republice? Anebo si myslíte, že pokud zprivatizujete jakoukoli část veřejných služeb v našem státě, tak že tyto veřejné služby více zpřístupníte lidem? Já si to nemyslím. Naopak věřím v to, že po provedení vašich škrtů, které honosně nazýváte reformami, se lidem lépe žít nebude. Přidáte bohatým, aby byli ještě bohatší.
Jsem přesvědčen, že taková politika nepovede k uvažovanému rozvoji naší země, ale bohužel může založit zásadní sociální problémy a očekáváme, že může přinést nárůst chudoby, ale také se v České republice může objevit xenofobie, nacionalismus, růst kriminality a jiné sociálně patogenní jevy.
Je všeobecně známo, a nepopřel to dokonce ani váš NERV, že růst nelze nastartovat škrty, ale naopak strategicky správně vyvolanými investicemi. A já připomínám, že konzervace dopravních staveb rozhodně takovým opatřením není. Investice zejména do staveb a technologií jsou předpokladem pro udržení zaměstnanosti. Ty potom generují příjmy státního rozpočtu a současně vytvářejí prostředí pro rozvoj regionů a zlepšují konkurenceschopnost.
Z makroekonomických predikcí je možné vyčíst, že deficit veřejných financí směřuje k částce kolem 200 miliard Kč. Mimo jiné proto jste zmrazili další výdaje státního rozpočtu v letošním roce. Nicméně pokud bychom podle vaší strategie poškrtali veškeré sociální dávky v našem státě, tak by stále deficit dosahoval ještě ohromnou částku mezi 110 - 120 miliardami korun. Na tomto jednoduchém případě je lehce dopočitatelné, že k vyrovnanosti veřejných rozpočtů se nelze proškrtat a nelze jí dosáhnout jinak, než opuštěním vaší "reaganovské" politiky nízkých daní. Výsledky takových ekonomických pokusů jsme v České republice už zažili. Připomenu třeba kupónovou privatizaci, kdy pod rouškou rovného přístupu vznikl takový stav, že kapitál z České republiky zmizel. Dobově se začalo používat slovo "tunelování". A z České republiky zmizely stovky miliard korun. Tím nebyla posílena konkurenceschopnost České republiky. Naopak bylo zaděláno na velké problémy, které se následně musely řešit ve vládě, ve velmi podobném koaličním formátu tomu vašemu, takzvanými balíčky. A já vám jenom připomenu, jak to dopadlo. Ta vláda musela padnout a zanechala v docela žalostném stavu celý stát, a zanechala v docela žalostném stavu celou Českou ekonomiku.
Vážený pane premiére, páni ministři, žádáte nás o vyslovení důvěry. Nejsem první ani poslední sociální demokrat, který říká od tohoto řečnického pultíku, že vaše programové prohlášení naši důvěru nemá, proto nebudeme hlasovat pro důvěru této vládě. Máte ještě stále 118 mandátů. Sociální demokracie v této situaci bude opozicí tvrdou, nesmlouvavou, ale zároveň věcnou. My jsme připraveni bránit vám v rozhodnutích a krocích, které podle našeho názoru nepřinesou nic dobrého České republice. Ale zároveň, a to říkám jasně, jsme připraveni komunikovat o opatřeních, která povedou k řešení důsledků hospodářské krize, o opatřeních v boji s korupcí, v diskusi o bezpečnostní nebo zahraniční politice našeho státu.
Budeme se řídit vlastním rozumem. Budeme předkládat vlastní alternativy a budeme hájit zájmy našich voličů. Co však nebudeme, dámy a pánové z vládní koalice, dělat v žádném případě, nebudeme asistovat u likvidace sociálně spravedlivého státu. Nebudeme asistovat u omezování dostupnosti veřejných služeb. Nechceme být hrobníky takových hodnot, jako je solidarita nebo sociální spravedlnost. Středověcí lékaři se pokoušeli vyléčit svoji pacienty prakticky pouze dvěma způsoby, pouštěním žilou a přikládáním pijavic. S velkým údivem zjišťuji, že naše vláda hodlá přistoupit k léčbě krizí zasažené ekonomiky velmi podobným způsobem. Pravděpodobně neberete v potaz, že tyto progresivní léčebné metody možná zahubily více lidí než nemoci samotné. A tak naše nová vláda hodlá svými opatřeními pořádně pustit žilou nižším a středním vrstvám a jako bezplatný bonus přiloží i nějaké ty pijavice na stále fungující záležitosti veřejných služeb.
Teoretické myšlenkové směry, ze kterých čerpá tato vláda a hrdě se k nim hlásí, propagují ideu individua, které je plně zodpovědné za svůj osud. Projevem takové zodpovědnosti může být bezesporu vlastní pojištění. Pokud tato vláda získá důvěru Sněmovny, budou se možná davy zodpovědných občanů už zítra pokoušet najít pojišťovnu, která by je byla ochotna pojistit proti následkům vládní činnosti této koaliční vlády. Mám ale, dámy a pánové, velkou obavu, že žádná pojišťovna na světě nebude ochotna tak velké riziko podstoupit.
Michal Hašek, Britské listy, 11.8.2010
