Prosím Vás všechny,

podrobně se s textem seznamte, podumejte nad ním a konejte podle něho - uznáte-li za vhodné - během květnových voleb. Změna je podle mě moc a moc zapotřebí. Myslím, ze text bude mluvit mnohým z Vás z duše. Pošlete to, komu uznáte za vhodné, ať si to přečte co nejvíc lidí. Snad něčím pohneme.
  Před více jak 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a o tuto změnu jsme aktivně usilovali. Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo. Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věcí veřejných do chtivých a chamtivých rukou. Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší  tupost těch komunistických. Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni. Vstupenkou na lukrativní  posty polostátních podniků a organizací s miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou. Nepozastavujeme se nad tím, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší. Nepozastavujeme se nad tím, že narozeniny primátora či státního úředníka  rozhodujícího o miliardách, stojí jeho "oficiální" roční plat.  Nepozastavujeme se nad tím, že miliardové veřejné zakázky získá ministrova  firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na doručitele.  Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci. Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži. Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině té švýcarské, nikoli české. V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho překryje ten další. Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic. Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost. Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora. Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor. 
Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály. Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým. Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry, ale sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.  Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy
jim unikají. Svou lenost pak omlouváme filozofií, že "jsou stejně všichni stejní" případně „tihle budou ještě horší".
 Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu. Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme. Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.
 Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat.
Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.
  Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální "fanoušky", ochotné jim odpustit úplně cokoli. 
Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát. 
Kolikrát jsme už slyšeli, že "není koho volit", mnozí volit nechtějí a nepůjdou.
Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu, nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem.
 Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten "vyhozený". Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů?
 Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně. Šance roku 2010 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že přemícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší  nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích.
Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.
 Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: "A proč jste s tím tehdy něco neudělali?" Připravujme si dnes odpověď pro naše děti... 

Nemusíte to podepisovat.  Můžete to poslat dál.

 Zdenek Skoček

Co bych radil komunistům, kdybych byl šéfredaktorem vládního orgánu Československá republika

Jaroslav Hašek

Vážená redakce Rudého práva!

Naprosto nemohu souhlasit s tím, že Vy nazýváte vladní orgán "Československá republika" vladnim lokajem. Jest úplně věc přirozená a jasná, že vládní orgán nemůže jednat jinak, neboť: "Čí chleba jíš, toho píseň zpívej." Mužové, zasedající v "Československé republice", neprojevují vlastní iniciativy a nikde v celém světě jsem neviděl, že by redaktor vládního orgánu psal proti vládě. Znám jediný připad za dynastie Mandzu v šestnactém století, kdy redaktor vládního listu Císaře Nebe i Země, Sin-Veu-Čzi, napsal, že se Císaři Nebe i Země ohnul nehet na malíčku pravé ruky. Za to byl povešen na hák jako náš Janošík a dodatečně rozčtvrcen. Chápete nyní mravní kvalifikaci vládních redaktorů v Číně, kterým hrozí nepříjemné zkomolení. Či přáli byste si, aby redaktoři vládnouciho orgánu se prohlásili za komunisty a začali řezat do vlády? Psali šéfredaktor Svátek, redaktor Filip nebo Adolf Zeman, když byli v redakci rakouských Pražských úředních novin, proti Rakousku? Redaktor Filip, nyní v "Československé republice", napsal dokonce oslavný spis k jubileu nebožtíka Františka Josefa. Svátek byl vládním radou. To je prava mravní kvalifikace. A že je něco shnilého ve státě dánském? To se netýká vládního orgánu, kde vše je rozškatulkováno podle hodnostních tříd. To nejsou redaktoři, to j sou ouřadové. Jejich mentorování není tak zlé. Mohli by ještě více toho předpisovat, ale jak jsem se již zmínil, schází jim iniciativa a fantazie. Doufám, že můj článek, který Vám tímto posílám, bude náběhem k tomu, jak se má vládní orgán nadále zachovat.

Článek v "Československé republice", napomínající i nabádající komunisty k slušnému chování, byl by asi tohoto znění:

Na Žofíně 7. dubna 1921.

Pedagogická moudrost

Jest naprosto nemístné, že někteří komunističtí řečníci mluví příliš hlasitě. Přáli bychom si, aby řečníci, vysílaní na tábory, mluvili řečí jemně odstíněnou a hospodařili svým hlasem. Bylo by záhodno, aby před každou schůzí dostavili se do sekretariátu našeho časopisu, kde by od pana vládního rady dostali určité pokyny, co mají mluvit a jak mají mluvit. Tamtéž budou ofotografováni a jejich fotografie zaslány na policejní ředitelství na památku.

Jsme přesvědčeni, že našich dobře míněných rad nebude zneužito. Jsme rádi, můžeme-li pomoci myšlenkou, radou, pokynem. Pro komunistické řečníky zhotovili jsme vkusné odznaky s nápisem: "Schválen Československou republikou." Kdo bude mít takový odznak, nemusí se bát, že bude zatčen četnictvem.

Vycházíme pp. komunistickým řečníkům tak dalece vstříc, že jsme sestavili vhodné programy řecí, které budou mluvit na táborech a na schůzích.

Nechceme komunisty svou láskou k nim rozmazlit, nepovolujeme všem jejich žádostem, nevedeme je k mlsotě a požitkářství, k svévolnosti a neposlušnosti, ale též odvažujeme dobře svou přísnost. Snažíme se rozkazovat ne hrubě, ale vlídně a z dobře uvážených rozkazů nic nemůžeme slevit. Jestli něco zakazujeme, pak jeví se to nezbytností. Jestli u nás vláda trestá, vyhýbá se trestům tělesným. Trest u nás není mstou, ale vážnou připomínkou, jež musí následovat bezpodmínečně po nesprávném činu, jak to vidíme i v trhanovském případě.

Z toho všeho je patrno, že naší láskou ke komunistům rozumí se něco zcela jiného, nežli co si pod ní někdo představuje. Je to spíš vytrvalost a trpělivost, jež vede náš vládní orgán k pedagogjcké moudrosti, jež i vládě umožnňuje, aby dobře jemným citem rozeznala, co je komunistům na prospěch a co na škodu. Naše "Československá republika" volí dobré cesty a prostředky, aby sblížila komunisty s vládou.

Náš vladní orgán nic jiného si nepřeje než vésti komunisty na otěžích své lásky od samého počátku vývinu a neztrácet své přátelské vlády nad nimi ani později. Budeme se snažit svou láskou překonat všechny obtíže, abychom v komunistech zanechali vždy příznivou půdu pro účinek našich domluv.

Nechť komunisté pocítí zářný vliv pravé naší lásky, a nezůstane v jejich životě nevyplněná mezera...

Svými radami a pokyny dáváme komunistům cenné věno, vzácný dar pro život.

Předne bychom si nepřáli, aby se komunisté zabývali politikou a řešením sociální otázky.

Jak by to bylo pěkné, kdyby místo táborů a schůzí komunisté hráli si v písku, skotačili vesele po rejdištích našich četných parků a místo přednášek o III. Internacionále hráli různé společenské hry. Za tím účelem zavedeme v "Československé republice" rubriku "Hry a zábavy", jaká byla kdysi již ve Šťastném domově.

Prozatím doporučujeme hru na hadače, na soudce, na peška. Jsou-li chmury na politickém horizontě, bavme se vystřihováním papírových panáčků a štupováním punčoch.

Je-li výluka a jsme-li bez místa, můžeme - majíce dosti volné chvíle - vyrábět z tvrdého kartonu různé předměty k ozdobení své domácnosti.

Hlavně se varujme číst jiné noviny kromě vládního orgánu. Jdeme do přírody, dýchejme svěží vzduch, pozorujme mravence, jak pilne pracují.

Rude právo nedávno vytklo našemu listu, že prý předpisujeme řečníkům, jak měli mluvit na prvého května. Neuveřejnili jsme dosud, jak jsme si vlastně představovali řeči komunistů na Prvniho máje, ale jsouce vyprovokováni, podáváme stručný obsah teze:

"První máj jest prvním dnem měsíce května. Květen je první měsíc čilejšího vysazování květin a hlavně měsíc jarního dosevu. Vysazujeme sazenice všech zelenin, nejchoulostivějších až v polovině měsíce května, také vysazujeme sazenice květin, jež jsme si vypěstovali, sejeme přímo na místo semena rostlin, jejichž sazeničky by byly dříve chladnem trpěly, zejména zeleninové, fazole, dýně, okurky."

V takovém smyslu měly být pronašeny řeči všech řečníků a jsme přesvědčeni, že masy by se rozcházely úplně spokojeny u vědomí, že květnovou setbou je hlávkový salát, brukev, květák, hrách, mrkev, zimník štěrbák, ředkvičky, letní ředkev apod.

Že jsme neměli vlivu a nečinili zádný nátlak na nápisy, které byly neseny v průvodu, nám nikdo neupře. S lítostí dívali jsme se však, že čím dále, tím více se prohlubuje propast mezi kapitálem a proletariátem.

Pravdu sobě mluvme, dobří spolu bud'me! Jaký zájem má proletariát na kapitalismu? Jak by to bylo krasné, kdyby byly neseny standarty s nápisy: "Ať žije kapitál! Vaši oddaní dělníci!"

K tomu jest ovšem třeba vyššího vnitřního vzdělání a duševního povznesení, aby všechno dělnictvo vyspělo až na ten stupeň, kdy bude úplně spokojeno se svým osudem. Jestli k této dokonalosti dospěla tak zvaná strana pravice, nadějeme se, že i komunisté pilnou četbou "Československé republiky", našeho vládního programu, dojdou toho vniterného vyššího vzdělání, kdy První máj bude pravicovým svátkem práce pracujicích vrstev ve prospěch jejich bratrů kapitalistů. Neboť co jest krasnějšího v lidském životě než vědomí, že mohu být prospěšný druhému svému spoluobčanu.

Jestli všichni se budou řídit našimi radami, tu jsme přesvědčeni, že i v nejchudší dělnické rodině ve všední den bude k obědu, co má dnes ministr v neděli:

Polévka s hnizdečky.

Ragout z humrů v máselném koši, obloženém vlašským salátem v květech máku.

Boeuf s madeirou, obložený zeleninou.

Květák v růžích ze šunky.

Srnčí kýta s vídeňským knedlíkem.

Citronové košíčky plněné brusinkami.

Pečená kuřata se salátem a kompotem.

Créme "Kramář" v griliášové lastuře.

Tort "Tuzar". - Tort "Benes".

Koš cukroví. - Černá káva. - Ovoce.

Rudé právo 1921

Zabředli jsme do bahna všeobecného úpadku

Rozhovor se sociologem, profesorem Janem Kellerem

Jak se vám líbí současná předvolební show?

Kdyby to nebylo tak smutné, bylo by to přímo k popukání. Smutné na tom především je, že lidé jaksi pozapomněli, nakolik se změnila volební hesla v průběhu posledních dvaceti let.

V devadesátých letech politické strany slibovaly všeobecnou prosperitu, která se prý dostaví někdy kolem roku 2000. Ty samé strany a ti samí politici, kteří se tehdy zaklínali, že prosperitu dozajista zaručí, se dnes trumfují v tom, kdo z nich nás zachrání od naprostého krachu, úpadku, bankrotu. Ti lidé si vůbec nekladou otázku, jak je možné, že právě pod jejich moudrým vedením jsme z příslibů prosperity plynule zabředli do bahna všeobecného úpadku. Vůbec si nepřipustí, že něco pokazili právě oni sami, a zase se dožadují naší důvěry, jako kdyby snad na ni měli nárok už přímo ze zákona.

Očekával jste takové napadání, k jakým dnes dochází?

To úzce souvisí s první otázkou. Politici, kteří po roce 89 rozdávali sliby o prosperitě a trumfovali se v tom, kdo z nich dožene rychleji nejvyspělejší země, najednou zjišťují, že kromě jich samotných dohromady nikdo v prosperitě nežije. Mimo volební období je toto zjištění nijak netrápí. Voličům je ale třeba něco napovídat. Proto hledají, kdo za to může. Propad se prohlubuje spolu s tím, jak se vzdalujeme od roku 1989. V této situaci není dost dobře možné házet vše pořád dokola na předlistopadový režim. Musejí tedy vybrat viníka mezi sebou. Daří se jim to tak dobře, že se navzájem už dokonale stihli poplivat všichni. Teď si má volič vybrat toho nejčistějšího mezi poplivanými. Těžká volba.

Co z nich vyvozujete pro povolební jednání?

V povolebním jednání se nebude respektovat nic z toho, co se slibovalo před volbami. To je jediná jistota, kterou máme. Možné jsou prakticky všechny kombinace – ovšem s vyloučením komunistů. Vývoj rychle spěje do takového marasmu, že KSČM nemusí vadit, pokud se na tom nebude podílet. Pravděpodobně nastane opět patová situace a na řadu přijdou všechny možné kombinace včetně těch, o nichž se dnes šéfové stran zaklínají, že by na ně ani nepomysleli.

Myslíte, že ODS uškodil více Topolánek či to, že vznikla TOP 09?

Obojí spolu určitě souvisí. Když si na pravici ti prozíravější uvědomili, co je ten Topolánek vlastně zač (ne všichni to viděli od začátku tak jasně jako Václav Klaus), rozhodli se vybudovat nové pravicové filiálky. Kdyby Topolánek odstoupil o pár měsíců dříve, nevznikl by ani TOP 09, ani Věci veřejné. Tyto strany vznikly úsilím několika profesionálů teprve tehdy, když bylo jasné, že nastupuje výrazný odliv preferencí od ODS. V té chvíli bylo nutno pravicové voliče navázat na nové subjekty, aby mohli být po volbách zase nějakou formou spojeni. Pokud by záchranné strany rychle nevznikly, hrozilo by výrazné vítězství levice. To dalo Schwarzenbergovi, Kalouskovi i dalším křídla.

Očekáváte, že na poslední chvíli pravice nebo někdo jiný vystoupí opět s nějakou bombou ve stylu Kubiceho zprávy?

Nelze to tak zcela vyloučit. Předpokládám ale, že lidé, kteří stáli v pozadí Kubiceho zprávy, už nejsou tak jednotní, jako byli před volbami v roce 2006. Může tam být i vzájemné soupeření o obsazení pozic, což bude reprízu Kubiceho zprávy dost komplikovat. Navíc asi spousta lidí z těchto kruhů nepočítala s razantním nástupem ministra Peciny, což mohlo v jejich řadách vyvolat paniku. Pokud se pokusí o novou provokaci podobnou té Kubiceho, nedivil bych se, kdyby byla zaměřena právě proti Pecinovi. Spoustě lidí kolem »Íčka« (I. Langera –poz. red.) musí tento nezkorumpovaný člověk hodně vadit.

Může něco podobného voliče už podruhé ovlivnit?

Z důvodů, o kterých jsem mluvil, si myslím, že vliv na voliče by byl mnohem menší než posledně. Ostatně opakovaný vtip přestává být vtipem. To si jistě uvědomují i lidé, kteří v tom byli namočeni v roce 2006.

Jak volby ovlivní ony malé strany, které vznikly po pádu koaliční vlády?

Už jsem naznačil, že malé strany jsou jenom odnože, které vznikly naklonováním ODS. Po volbách se budou snažit vytvořit koaliční vládu složenou ze tří či čtyř stran (ODS, TOP 09, VV, Zemanovci), která bude chtít pokračovat v asociální politice ODS jinými, spíše tvrdšími prostředky. Na výsledku voleb a na poměru sil mezi pravicí a levicí tedy bude tentokrát záležet ještě více než kdykoliv jindy.

Co říkáte propadu zelených a přesunu voličského zájmu na stranu Věcí veřejných?

Zelení se prezentovali jako strana ekologická. To znamená, že by neměli mít rádi věci na jedno použití, tedy věci, které se po jediném použití odhazují. Přitom zeleným úplně uniklo, že oni sami posloužili jen jako strana na jedno použití. Byli dobří jenom k tomu, aby překlenuli období mezi úpadkem Rumlovy Unie svobody a zrodem TOP 09. Není náhodné, že Ruml byl před nedávnem přijat za nového člena Strany zelených a Schwarzenberg naopak přešel plynule od zelených k TOP 09. Je to jen štafeta, kterou si předávají ti, kdo se snaží odchytit pravicové voliče, kteří nemají z různých důvodů důvěru k ODS.

Paroubek stále torpéduje jednotu levice neustálým opakováním závaznosti Bohumínského usnesení. Jde, podle vás, o předvolební rétoriku nebo o veřejně vyslovenou nabídku ke spolupráci s pravicovými stranami, především s ODS?

Domnívám se, že Paroubek je tlačen do této pozice antikomunistickým křídlem v sociální demokracii. Jde o lidi, ke kterým se minulá KSČ nezachovala dobře, a oni dnes povyšují svoji osobní újmu nad zájem levicové solidarity, který je stále naléhavější. Nemohu jim to vyčítat, ale nemohu je za to ani obdivovat. Lze je jen politovat a spolu s nimi koneckonců i nás ostatní, protože na nejednotnost levice doplatíme všichni.

Na druhou stranu se nedomnívám, že by Paroubek svolil k velké koalici. Pokud by se velká koalice ODS-ČSSD prosadila, jsem přesvědčen, že by to bylo bez Paroubka. Bylo by zajímavé sledovat, kdo z jeho blízkých by tuto roli na sebe vzal. V každém případě by došlo k něčemu, před čím by bledly i Melčákovy »zásluhy«. Pro sociální demokracii by to bylo osudové.

Jak mohou volby ovlivnit takové »volby na nečisto« nebo šoty o přesvědčování báby či další útoky na starší spoluobčany?

Myslím, že to volby nijak zvlášť neovlivní. Těch pár mladých, kteří by k volbám nešli a nyní půjdou volit proti »starým levičákům«, bude bohatě vyváženo lidmi, kteří se naopak rozhodnou k volbám jít proto, že je tyto nevkusné předvolební masáže urážejí. Nevylučuji, že to přivede k levicové volbě i část mladých, protože mladí nejsou zdaleka tak jednoduší až slaboduší jako ti, kdo tyto urážlivé předvolební scénky inscenují.

V kterém volebním programu jste našel nejvíce populismu?

V míře populismu dnes vzácně vyrovnaně soupeří ODS a TOP 09. Tvrdí lidem, že jedině ony je dokáží vyvést ze zadlužení. Prý nás teď už konečně čeká prosperita, pokud se razantně uskrovníme. Apel na prosperitu je populistický, důraz na uskrovnění je hloupý. Uskrovňovat se podle pravice mají ti, kterým prosperita ani na okamžik nehrozila. Proč by se k prosperitě měli dopracovat pokračováním ve své askezi, to nám pravice nevysvětlí. Žádné uskrovnění pro ty, kteří už ve velké prosperitě žijí (jedná se o jedno až pět procent našeho obyvatelstva), ve svých programech pravicové strany nemají.

Uvedu ještě jeden případ hlouposti pravicového populismu. Na plakátech ODS se dočteme, že levice přivede tuto zemi k bankrotu svou rozhazovačností. Zároveň se na jiných plakátech téže strany dovídáme, že levice lidi obelhává a své sliby nesplní. Pokud by modří agitátoři aspoň trochu uvažovali, zjistili by, že obojí naráz není možné. Oni si tím ale hlavu nelámou.

Vím, že nerad předpovídáte, ale kdybyste přece jen nějaký názor vyslovil, jak podle vás mohou dopadnout tyto volby?

Pozice většiny stran je mnohem labilnější než v minulých volbách. Nikdo dnes neví, jak to dopadne. Zatím to spíše vypadá, že ve sněmovně bude více stran, než na kolik jsme zvyklí. Ale kolik jich bude a která s kolika procenty, to skutečně nejde odhadnout. Klíčové bude, o kolik se ODS propadne v Praze a v kolika krajích propadnou zelení, zemanovci a lidovci. Nedovedu si představit, že rovnováha mezi levicí (dvě strany) a pravicí (všechny ostatní) by se nějak výrazněji vychýlila od patové situace, kterou známe z minulých voleb.

15. května 2010, Jaroslav KOJZAR, Haló noviny

Už je to tady - půjčujeme 26 miliard Řecku

Petr Mach, ekonom, 1. 4. 2010  

reklama

ČNB dnes převedla Mezinárodnímu měnovému fondu půjčku 1,03 mld EUR (26,15 miliardy korun) z devizových rezerv.  O této půjčce rozhodla vláda ODS v tichosti 20. dubna loňského roku v návaznosti na dohodu učiněnou premiéry na zasedání Rady EU loni 20. března 2009. Cílovou stanicí je bezpochyby – Řecko.

EU nechtěla, aby bylo zřejmé, že se jedná o přímou pomoc států EU, ale aby to vypadalo jako pomoc Mezinárodního měnového fondu (kde mají většinu rozhodovacího hlasu USA). S tímto trikem Spojené státy souhlasily za podmínky, že EU do MMF nalije dodatečné peníze. A protože EU sama žádné volné peníze nemá, tak přiměla k poskytnutí peněz členské státy. Ty nalily nyní do MMF na základě rozhodnutí Rady EU celkem 75 miliard eur (2 biliony! korun).

Ačkoliv vláda přiměla ČNB vyčlenit 26 miliard korun již loni, politický tlak na to, aby Řecku bylo pomoženo, vzrostl nyní, jak se kvapem blíží neschopnost Řecka hradit své závazky. O pomoci z peněz MMF rozhodla EU před týdnem 25. března 2010.

EU se celou dobu tvářila, jako že problém Řecka je problém eurozóny a že český daňový poplatník (když máme stále svoji měnu korunu) se na sanování předluženého Řecka nebude podílet. Nyní je jasné, že nás jen tahali za nos. Právě jsme pro Řecko poslali do MMF 26 miliard našich korun. Daňových poplatníků a občanů se nikdo neptal. Poslanců se nikdo neptal. Podpis prezidenta nebyl potřeba. Obešli nás.

Nyní se více než miliardou eur v rámci solidarity, o které ani nejednal český parlament, podílí i každý z nás. ČNB ukrojila přes miliardu eur z devizových rezerv, aby je vyměnila za pohledávku vůči MMF, který je vymění za pohledávku vůči Řecku, které ji nejspíš nikdy nesplatí.

Protestuji proti takovému postupu. Takový riskantní transfer obrovského majetku České republiky neměl být proveden bez zákona. Je to navíc na hraně s principy nezávislosti České národní banky, která podle §9 Zákona o ČNB „nesmí přijímat …pokyny od …vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu.“

                                                                                  

Tento šibalský trik, jak obejít parlament, vymyslel tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek. O rok dříve totiž žádal sněmovnu o souhlas s vydáním dluhopisů, jejichž výnos měl jít na pomoc krachujícímu Lotyšsku. Nynější půjčka z našich devizových rezerv mu umožnila obejít parlament a vyhnout se vydání dluhopisů, na které je potřeba zákon: „Přímá půjčka z rezerv ČNB nezvýší zadluženost ČR. Obdobným způsobem poskytnou půjčku MMF také některé další státy,“ uvedl ministr Kalousek. Půjčky Řecku nebudou nijak dotovány, ujišťoval veřejnost premiér Fischer po návratu ze zasedání Rady EU. Nyní poskytujeme půjčku s dotovaným úrokem ve výši mizerného 1 % - půjčku, jejíž návratnost je velmi, velmi nejistá.

Vyzývám Poslaneckou sněmovnu, aby zasedla a označila nezákonnou půjčku našich devizových rezerv za neplatnou. Vláda nemá právo nakládat s našimi 26 miliardami bez zákona.

Úrok od MMF je 1%. Dluhopisy z devizových rezerv vynášely 3%. Rozdíl 2% je ztrátou. z 26 miliard je ta ztráta půl miliardy ročně. Za dobu půjčky (5 let) to dělá 2,5 miliardy z kapes daňových poplatníků. Pouze za předpokladu, že nám Řecko půjčené peníze vůbec kdy vrátí  (!!!!!????)

Mohou za dluh České republiky dlouhodobě nezaměstnaní?

Britské listy, 4.5.10

Ema Rousová

Některé pravicové strany si vzaly na mušku „flákače“ – dlouhodobě nezaměstnané a ve svých programech řeší nejrůznější omezení vyplácení sociálních dávek. Je vyplácení sociálních dávek dlouhodobě nezaměstnaným opravdu největším problémem naší ekonomiky? Pojďme se podívat na to, o kolik by se snížil deficit státního rozpočtu v roce 2009, kdyby se dávky hmotné nouze vyplácené dlouhodobě nezaměstnaným snížily o 10%. A na závěr dodám příklad, aby si bylo možné udělat představu o tom, kolik peněz dnes dostává nezaměstnaný, případně jeho rodina.

Na plnění rozpočtu v roce 2009 se můžeme podívat na stránkách Ministerstva financí ČR:

Celkové výdaje ČR v roce 2009 byly 1167,01 mld. Kč.

Dle  tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí  bylo na dávky pomoci v hmotné nouzi spolu s dávkami zdravotně postiženým občanům se vyplaceno 5,5 mld. Kč. Přesný údaj, kolik z těch 5,5 mld. Kč činily pouze dávky nezaměstnaným, není uveden. Jisté ale je, že dávky pomoci v hmotné nouzi činily nejvýše 0,47% výdajů ČR v roce 2009. Deset procent z 5,5 mld. Kč je 550 milionů Kč. Schodek rozpočtu v roce 2009 činil 192,39 mld. Kč. Kdyby byly dávky hmotné nouze spolu s dávkami zdravotně postiženým občanům sníženy o jednu desetinu, snížil by se schodek rozpočtu na 191,84 mld. Kč. To není podstatný rozdíl.

Kam tedy mizí peníze ze státního rozpočtu? Proč se náš stát neustále zadlužuje? Pojďme se raději podívat na toky velkých financí. Miloš Zeman hovoří o 200 miliardách, o které přichází náš stát ročně v důsledku korupce, avšak neuvádí podklady pro tento odhad.

Kvalifikovaný odhad najdeme na stránkách Transparency International: v roce 2004 představoval celkový odhad ztrát pouze při zadávání veřejných zakázek 32,4 mld. Kč.

Snad všechny politické strany mají ve svých programových prohlášeních uveden boj proti korupci. Bohužel většina politických stran, které mají šanci dostat se do parlamentu, mají ve svém čele lidi, kteří již v parlamentu nebo i ve vládě byli, ale proti korupci nic podstatného neudělali, naopak někteří jsou z korupce podezřelí. Naskýtá se otázka, zda obracení nenávisti proti nezaměstnaným jako součást volební taktiky není odvedením pozornosti od skutečných problémů.

A nyní příklad:

Mějme člověka ve věku 30 let, bezdětného, ne invalidu, který bydlí sám v nájemním bytě a jehož průměrný měsíční hrubý výdělek je 20.000 Kč.

Pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti jsou na webu k dispozici kalkulačky.

Výsledná podpora v nezaměstnanosti se odvíjí od průměrného čistého měsíčního výdělku osoby, v našem případě je to 15.850 Kč a náš člověk ji bude pobírat 5 měsíců takto:

Podpora 1. a 2. měsíc (65%): 10.302 Kč

Podpora 3. a 4. měsíc (50%): 7 925 Kč

Podpora 5. měsíc (45%): 7 132 Kč

Po 5 měsících mu podpora v nezaměstnanosti končí a člověk z našeho příkladu si může požádat o dávky hmotné nouze: o příspěvek na živobytí. Kalkulačka na výpočet dávek hmotné nouze není veřejně přístupná, existují pouze kalkulačky pro výpočet životního minima.

Životní minimum je částka, do níž bude v optimálním případě dorovnán součet příjmů nezaměstnaného a členů jeho domácnosti (po redukci) ve formě příspěvku na živobytí: Výše příspěvku na živobytí činí obecně za kalendářní měsíc rozdíl mezi

a) částkou živobytí osoby a příjmem osoby, není-li osoba společně posuzována s jinými osobami,

b) částkou živobytí společně posuzovaných osob a příjmem společně posuzovaných osob. Neznamená to ale, že tuto částku nezaměstnaný skutečně obdrží. Platí totiž následující pravidlo:

Nárok na výplatu příspěvku na živobytí nevznikne v kalendářním měsíci, pokud příjem osoby nebo společně posuzovaných osob za 3 předcházející kalendářní měsíce byl vyšší než trojnásobek životního minima společně posuzovaných osob.

Posuzované příjmy se sice redukují, ale i tak se může stát, že jelikož nezaměstnaný pobíral předchozí měsíce podporu v nezaměstnanosti, další 1-3 měsíce nemusí dostat vůbec nic.

Životní minimum jednotlivce je v současné době 3.126 Kč měsíčně. Pro člověka z našeho příkladu mám dobrou zprávu: protože bydlí sám a nemá žádné další příjmy, vztahuje se na něj ustanovení o podstatném poklesu příjmu, takže hned od 6. měsíce nezaměstnanosti bude dostávat příspěvek na živobytí v plné výši 3.126 Kč. Kdyby ale například žil s manželkou a malým dítětem, bylo by jejich životní minimum 7.080 Kč. Kdyby manželka pobírala rodičovský příspěvek a přídavek na dítě (7.600 Kč + 500 Kč), pak by pravděpodobně první 3 měsíce příspěvek na živobytí vůbec nedostal, později by možná obdržel nějakou menší částku. Za podmínky, že je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, může požádat o příspěvek na bydlení a případně i doplatek na bydlení.

Po uplynutí dalších 6 měsíců nastupuje další pravidlo:

Částka živobytí u osoby, která pobírá příspěvek na živobytí déle jak 6 měsíců, činí částku existenčního minima. Toto neplatí u osoby, u které se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací, osoby pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osoby, která má příjem z výdělečné činnosti a osoby, která vykonává veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci.

Existenční minimum činí v současné době 2.020 Kč měsíčně. Rekvalifikaci ani veřejnou službu nemá nikdo stoprocentně zaručeny.

Doporučuji všem, kdo si myslí, že sociální dávky jsou v ČR neúměrně vysoké a že by se měly ještě například o 10 procent snížit, nechť si vypočítají na výše uvedených kalkulačkách několik vlastních příkladů; také pro rodiny s dětmi. A ať si uvědomí, že do nepříznivé životní situace se může dostat úplně každý.