pondělí 29. listopadu 2010

Udeřila zima – lidem bez domova nastaly krušné časy


            O posledním listopadovém víkendu s plnou intenzitou udeřila zima a jako každý rok v tomto období nastaly lidem bez domova velmi krušné časy. I když je v naší  společnosti problematika lidí bez domova vnímána jen jako jeden z mnoha sociálních problémů a to ještě ne mezi těmi hlavními, přesto bychom tuto záležitost neměli ponechávat bez povšimnutí.
Zvláště pak v zimním období, kdy mnozí z těchto lidí doslova bojují o život někde v provizorním příbytku nebo přímo na ulici. Bezdomovcem se totiž při shodě životních okolností bez nadsázky skutečně může stát téměř každý. Stačí ztráta zaměstnání, rozpad rodiny, dluhy a člověk se ocitne na ulici, ani neví jak. Mnozí z bezdomovců si tuto situaci sami nezavinili, řada z nich se snaží mít opět stálé bydlení a zaměstnání a v neposlední řadě jsme přece lidé a tak by nám osud těch, kteří se ocitli v těžké životní situaci neměl být lhostejný.
Navíc pravidelná zdravotní péči pro tyto osoby snižuje prostředky, které by na ni byly vynaloženy později, pokud by byla dlouhodoběji zanedbána. Domnívám se, že toto již jsou dosti pádné argumenty k tomu, abychom se o situaci těchto lidí zajímali a také jim účinně pomohli. Nikdo neví, kdy sám bude potřebovat pomoc.
Někteří naši politici si dokonce na nenávisti a represi vůči bezdomovcům založili volební kampaň před minulými volbami. Ano, je mnohem snadnější si vyšlápnout na ty, co se nemohou bránit, než na tuneláře a zkorumpované velkopodnikatele okrádající náš stát o miliardy. Pomoc bezdomovcům nás totiž ani zdaleka tolik nestojí.
Ve sdělovacích prostředcích se navíc o lidech bez domova hovoří téměř výhradně jen v negativním smyslu – nejčastěji když se poperou nebo se dopustí krádeže, poškození veřejného majetku nebo třeba znečišťování veřejného prostranství. Tato optika je samozřejmě velmi zúžená a zkreslená.
Celý problém bezdomovectví je mnohem složitější. Společnost vnímá bezdomovce nejčastěji jako konzumenty levných krabicových vín, kteří se vyhýbají práci, nesnesitelně páchnou a navíc ještě žebrají a celkově překážejí tzv. slušným lidem. Ve společnosti založené na ekonomickém růstu bez přívlastků a hmotných statcích vůbec, představují pro mnohé opravdu jen něco, co překáží, s čím nestojí za to se vůbec zabývat. Finanční prostředky, které jsou vynaloženy na pomoc lidem bez domova, jsou ovšem jen naprosto marginální sumou ve srovnání například s nehorázně předražovanými veřejnými zakázkami, nadstandardními odměnami našich politiků, členů dozorčích rad různých společností nebo miliardami ztrácejícími se daňovými úniky. Argument, že peněz vynaložených pro lidi bez domova je příliš mnoho je tedy v tomto srovnání naprosto falešný.
            Jak ale můžeme skutečně účinně pomoci lidem bez domova? Nejlépe přes některou z organizací, které s těmito lidmi pracují. To je jistota, že prostředky či věcné dary budou účelně využity. Není nutno dávat přímo finanční dar. Každý však doma najde třeba starou deku, bundu, svetr nebo spacák, který může těmto lidem v zimě třeba i zachránit život. Kapacity zařízení, kam se lidé bez přístřeší mohou v tomto období uchýlit, jsou často již naplněny. Na mnohé se nedostane, tito lidé potom musí zůstat na ulici či v provizorním příbytku. Zejména v předvánočním období bychom na tyto lidi neměli zapomínat. A naopak si připomenout, že je to problém, který se nás týká více než si myslíme. Bezdomovcem se totiž opravdu může stát skoro každý, i když si to přirozeně jen málokdo vůbec připustí.
Bc. Miroslav Pořízek, Tovačov

čtvrtek 25. listopadu 2010

Koaliční dohoda


1. ČSSD, místní organizace Hranice, zastoupena níže podepsanými zvolenými
zastupiteli v Zastupitelstvu města Hranic
2. ODS, místní organizace Hranice, zastoupena níže podepsanými zvolenými
zastupiteli v Zastupitelstvu města Hranic
3. KDU-ČSL, místní organizace Hranice, zastoupena níže podepsaným
zvoleným zastupitelem v Zastupitelstvu města Hranic
4. Sdružení „NESTRANÍCI“ zastoupené níže podepsaným zvoleným
zastupitelem v Zastupitelstvu města Hranic
5. Sdružení „ZMĚNA PRO HRANICE“ zastoupené níže podepsaným zvoleným
zastupitelem v Zastupitelstvu města Hranic

vědomi si odpovědnosti před občany za plnění svých volebních programů, vedení zájmem
stability a akceschopnosti Zastupitelstva a Rady města Hranic, s cílem užší spolupráce na
správě města a pro jeho další rozvoj, vytvoření dobrého životního prostředí a podmínek pro
život se dohodli na vzájemné podpoře v Zastupitelstvu města Hranic a Radě města Hranic
po celé volební období 2010 – 2014
uzavírají společně tuto koaliční dohodu.

1. Účastníci smlouvy se zavazují, že budou prosazovat ve volebním období 2010-2014 tyto programové priority:

Životní prostředí, prostředí pro život ve městě
- urychlení realizace protipovodňových opatření na Bečvě
- podpora dalšího třídění odpadů - dokončení regenerace panelových sídlišť Galašova – Na Hrázi a Hromůvka, příprava regenerace dalších panelových sídlišť
- realizace regenerace parku Čs.legií

Doprava
- výrazné zklidnění dopravy v centru města, přehodnocení bezpečnostních prvků
v Komenského ulici
- rekonstrukce páteřních komunikací Hwiezdoslavova a Skalní
- urychlení realizace Palačovské spojky
- realizace dětského dopravního hřiště
- realizace cyklostezky Drahotuše - Slavíč, cyklostezky Bečva – III.etapa a městských
cyklotras

- realizace projektu rekonstrukce autobusových zastávek
- úprava autobusové zastávky a veřejného prostranství před areálem Sigma – Schäfer

Školství, kultura a sport
- výstavba víceúčelových sportovišť u škol s využitím pro širokou veřejnost

- realizace energetických úspor (zateplení) nové budovy ZŠ Šromotovo
- příprava a realizace projektu tělocvičny ZŠ Tř.1.máje
- podpora projektů škol zaměřených zejména na rozvoj informačních technologií a
znalostí jazyků
- spolupráce základních a středních škol na projektech zaměřených na uplatnění žáků
na trhu práce
- podpora rekonstrukce Sokolovny v Hranicích
- realizace víceúčelového centra u ZŠ a MŠ Drahotuše
- podpora Klubu seniorů
- návrh na pořízení či pronájem mobilní ledové plochy, ve spolupráci s obchodníky na
náměstí a spojení s vánočními trhy

Sociální služby
- podpora neziskových organizací poskytujících sociální služby
- další zkvalitňování péče a podmínek v domově seniorů
- trvalá podpora veřejné služby a využití veřejně prospěšných prací ve prospěch
vzhledu města

Řádná správa města
- vyrovnaný rozpočet města, investiční plán provázaný s dotačními programy
- úprava systému zadávání veřejných zakázek (zveřejňování informací o jejich
průběhu, zabezpečení zadávacích řízení z vlastních zdrojů)
- úspory v běžných výdajích na provoz, zefektivnění a optimalizaci běžného provozu
města
- dopracování grantového systému města (zohlednění příjmů z projektu při vyúčtování
grantů, zveřejňování vyúčtování grantů)
- prověření organizačního systému městského úřadu s cílem zefektivnění práce úřadu
a obsazení jednotlivých míst kvalifikačně i odborně vzdělanými osobami
- prověřit možnost změny systému organizace městské policie (k zavedení systému
„okrskářů“).

2. Účastníci smlouvy se vzájemně zavázali, že

budou podporovat v obsazení funkcí starosty a jednoho člena rady města kandidáty ČSSD,
v obsazení funkcí místostarosty a dvou členů rady města kandidáty ODS, v obsazení
jednoho člena rady města kandidáta KDU-ČSL a v obsazení funkce člena rady města
jednoho kandidáta Změny pro Hranice.

3. Účastníci se vzájemně zavazují:

a. Podporovat ve funkci starosty kandidáta ČSSD, ve funkci místostarosty
kandidáta ODS a ve funkci členů rady města jednoho kandidáta ČSSD, dva
kandidáty ODS, jednoho kandidáta KDU-ČSL a jednoho kandidáta Změny pro
Hranice
b. Ve všech kolech hlasování o obsazení funkce starosty, místostarosty a členů
rady města hlasovat tak, aby vždy nárok oprávněné strany jednomyslně
podpořili
c. Při personálních změnách ve funkcích starosty, místostarosty a členů rady
města, a to i z důvodu odstoupení na vlastní žádost, také při odvolání
nominující stranou či ze zákonných důvodů, podpořit vždy kandidáta
nominovaného stranou, které se nárok na takto uvolněné místo bude týkat dle
ujednání v této dohodě
d. Pokud některý z účastníků této dohody nedodrží některé její body, nejsou
ostatní strany vůči takovému účastníku touto dohodou vázány.

4. Tato dohoda v platnost a účinnost dnem podepsání níže uvedenými zástupci stran, kteří s touto dohodou souhlasí.

Hranice, 25.10.2010
Ing. Radka Ondriášová, Bc. Lenka Kopřivová, Karla Vlasáková,
Ing.Vojtěch Zima, Mg. Miroslav Wildner, Ing. Jiří Haša,
Josef Úlehla, Ing. Radek Hlavinka, Jaroslav Sedláček,
Bronislav Ludmila, Ing. Miroslav Kutý, Mgr. Pavla Tvrdoňová.

středa 24. listopadu 2010

Nestyďte se používat slovo od „K“

John Green, úvaha nad pojednáním E. Swyngedouwa
17. listopadu 2010,  The Morningstar
Jak stále více zjišťujeme, že kapitalizmus neumí řešit světové problémy, vstává z mrtvých zájem o systémy spravedlnosti, rovnosti, a, ano, dokonce i tabuizovaný systém komunizmus. Nad knihami jako Úroveň ducha (The Spirit Level) od Richarda Wilkinsona a Kate Pickettové a Nespravedlnost: Proč přetrvává společenská nerovnost (Why Social Inequality Persists) od Daniela Dorlinga vidíme, jak stále více intelektuálů zpochybňuje podstatu stávajícího systému. 
V r. 2009 se v Londýně sešlo přes 1000 lidí k účasti na výprodejní konferenci na téma „Myšlenka komunizmu“. Titulek nedávného pojednání profesora Erika Swyngedouwa, uveřejněný v radikálním geografickém časopisu Antipode, asi poněkud odrazuje - „Komunistická hypotéza a revoluční kapitalizmus: zkoumání myšlenky komunistických geografií pro 21. století“ (The Communist Hypothesis And Revolutionary Capitalisms: Exploring The Idea Of Communist Geographies For The 21st Century). Je to akademické pojednání a není určené pro širší veřejnost. Je ale překvapující a významné, že máme středoproudovou akademickou výzvu - od profesora zeměpisu na Manchesterské universitě- k oživení „komunistické myšlenky“. Jeho pojednání začíná slovy: „Tento esej vychází z předpokladu, že komunistická hypotéza je stále dobrá.“
Stejně jako obrazoborecký kolega, akademik Slavoj Žížek, i on tvrdí, že se musíme opět podívat na myšlenku komunistické společnosti coby životaschopné alternativy vůči kapitalistické, která je myšlenkově i v praxi v koncích. Swyngedouw říká, že neustálé stavění názvu komunizmus mimo zákon a jeho vymazávání ze stránek sebejistých žurnálů v posledních dvou desetiletích bylo tak účinné, že dokonce i na vyslovení tohoto slova je pohlíženo s podezřením a nedůvěrou.   
Tak proč je protentokrát rozhodnutý je vyslovit? Říká, že po studentských bouřích ruku 1968 se zradikalizovalo i studium zeměpisu. Víc akademiků zjistilo, že politika a ekonomika se také odehrávají ve specifickém geografickém kontextu, což nelze ignorovat. 
Nicméně, „v době, kdy lze diskutovat o čemkoli a o všem, samotná myšlenka na komunizmus se coby pozitivní zdá být cenzurována a vyškrtávána z každodenního i intelektuálního slovníku“, říká. „Je jen tolerovaná a senzacechtivě popisovaná jako »temná katastrofa« 20. století »reálného socializmu« nebo romantizovaná hollywoodskými ztvárněními komunistických hrdinů jako Che Guevara.“
Swyngedouw mluví o komunizmu jako o »temné katastrofě« 20. století proto, že, jak tvrdí, neoliberálové jej odsoudili jen v jeho totalitě. Označili jej za dystopii (výskyt určitého orgánu jinde než má být; pozn.překl.) a levice se neodvážila tuto praxi náležitě kritizovat.  Ač se z této zkušenosti musíme poučit, Swyngedouw je neoblomný v tom, že musíme přehodnotit koncept komunizmu ve světle pronikavých změn, k nimž došlo v samotném kapitalizmu, a bezprostředního ohrožení našeho životního prostředí a ve skutečnosti i samotného života.
Swyngedouw má zajímavé chápání toho, co pro něho pojem „komunizmus“ znamená. Vidí rovnost a demokracii jako ústřední pojmy, jež komunizmus definují - bez nich je komunizmus rozporem v pojmech. Tvrdí, těchto zásad lze dosáhnout jen samoorganizací a samořízením. Nevidí žádnou úlohu pro nátlakový stát nebo „vedoucí“ stranu. Tvrdí, i když možná rozporuplně, „že klíčové cíle komunistické politiky 20. století - stát, strana a proletariát - vyžadují radikální přepracování. „Ani stát ani strana už nejsou použitelné k přemýšlení o komunistické hypotéze.“
Nepopírá, že stát a politické strany mají své role, ale je přesvědčen, hlavními aktéry nebo prostředky k dosažení komunizmu být nemohou. „Myšlenka komunizmu si zachovává ničivou břitkost“, říká. „A navzdory selhavším experimentům stále vyvolává myšlenku, že odlišný svět je nejen představitelný, ale i prakticky možný. Musí to ale být komunizmus, jaký bude rovnostářský a dovolí každému seberozvíjení, a tehdy si udrží svůj velký mobilizační potenciál. K práci na takovém cíli musí být přehodnocena politická organizace.                  
Takže jak můžeme přehodnotit komunizmus pro 21. století, ptám se.
„Komunistická myšlenka není ničím bez ochoty udělat něco nového, bez ochoty stát se politickým subjektem - tj. jednotlivcem konajícím podle toho a měnícím naše prostředí,“ říká. „Většina lidí je ze současné situace a nešťastná chce změnu, ale nejsou si jistí, jak to provést, aby dosáhli změn, po jakých touží, protože jsou zas a znova přesvědčováni, že jedinou možností je kapitalistický neoliberalizmus. I když my musíme dospět k termínu katastrofa komunizmu 20. století, je též nezbytné se pustit do kritiky represivního státního kapitalizmu na Západě. Kapitalizmus v 70. létech znovu objevil sám sebe a znovu dosáhl u většiny představy, že dokáže přinést materiální bohatství a blaho. Mnozí ztratili naději- neexistovala politická polemika a neoliberalizmus se jevil coby jediný program. Konzervativní zdrženlivost byla vystřídána povinností se radovat. Osvobození bylo prožíváno coby sháňka po přebytku i jako nadměrný požitek. Politická rovnost coby ústřední zájem uvadala, požadavky rovnosti byly najednou definovány coby požadavky rozdílnosti a spravedlnost se stala právem na radost z vlastní svobody jednotlivce. Demokracie jako taková se stala synonymem svobody učinit individuální volbu a nejvyšší svobodou se stala spotřeba, nahrazujíc politickou rovnost rovností tržní.“                
Swyngedouw trvá na tom, že neoliberalizmus také „vymazal politiku dělnické třídy“. Triumf neoliberalizmu představoval vítězství vládnoucí třídy. Tohle vítězství bylo též spojeno s taktikou depolitizovat lid, s mediálními výstupy teď tolik soustředěnými na obstarávání základního přídělu trivialit a nepolitických drbů a spolu s tím na pěstování strachu.    
Swyngedouw cituje Marxe, že kapitalizmus je ovládán finančním sektorem, a tvrdí, že obroda kapitalizmu je úzce spjatá s geografickým přesunem základního vykořisťování do oblastí jako jihovýchodní Asie, a také s privatizováním životního prostředí, vody, genofondů, nerostných surovin a myšlenkového vlastnictví.
Přesto s nedávným zhroucením bankovního systému byla zhroucením ohrožena celá konstrukce kapitalizmu. Jen nevídaný zásah státu, jenž Newsweek charakterizoval „Teď jsme všichni socialisty“, jej dočasně zachránil.        
„V posledních desetiletích 20. století ztratila na severu práce v průmyslu svoji hegemonii,“ říká Swyngedouw. „Na jejím místě se objevila »nemateriální práce«; tj. práce, jaká vytváří nemateriální »zboží« jako znalosti, informační software, komunikační zdroje atd. průmyslová práce byla přesunuta někam jinam a tam, kde je, se objevují nové průmyslové boje, a budou sílit. Na severu zeměkoule se budou objevovat a objevují se nové formy boje, jež se netočí kolem vlastnictví výrobních prostředků, ale přímo kolem vlastnictví produktů nemateriální práce, tak jako to vidíme v bitvách o volné stahování programů a přístup k internetovým zdrojům.“        
Swyngedouw nevidí jako řešení „demokracii“ - tak často na Západě úzce definovanou coby sadu politických institucí a k nim přidružených politických procesů - ale tvrdí, že musí být dosaženo alternativní demokracie, jaká zahrne k účasti ve společnosti každého na základě rovnoprávnosti. Rovnost, zdůrazňuje, je prvotním předpokladem, na jakém musí být založena demokratická politika. Ale říká, že politická demokracie není o vyjadřování požadavků elitě, aby napravila nespravedlnost, ale v dobytí si svobody a rovnosti pro nás samotné. Pro Swyngedouwa to znamená, že „místo moci je udržováno strukturálně neobsazené“ - tj. moc zůstává lidu a nenáleží ani není „předána“ nějakému zastupujícímu orgánu či jednotlivci.  V duchu vidí situaci, kde je stát nahrazen samoorganizací a samořízením. Říká, že samo jméno komunizmus vyvolává rovnostářský koncept „bytí pospolu“, a toto zahrnuje i myšlenku společného - myšlenku, že všechny přírodní zdroje, včetně půdy a vlastně i samotného života, náleží nám všem dohromady a měly by být kolektivně obhospodařovány.      
Potřebujeme myslet dál než k odporu vůči transformaci, říká Swyngedouw. Komunistickou myšlenku vidí jako transformaci společného.  To samozřejmě vznáší zásadní otázky majetkových vztahů s ohledem na společné zdroje. „Klíčovým úkolem je opět přehodnotit komunizmus a to bude vyžadovat vážnou debatu, jaká by měla být rovnost, svoboda a samoorganizované společné bytí v 21. století. To bude vyžadovat obnovu důvěry v naše teorie, odvážný závazek k našim dějinám a geografii a především zbavit se strachu z dalšího selhání. Není jiné volby.“   
Esej profesora Swyngedouwa najdete také v knize Cílem je to změnit (The Point Is To Change It), vydalo nakladatelství Castree, P Chatterton, N Heynen, W Larner and MW Wright (Wiley-Blackwell, 2010). 

neděle 14. listopadu 2010

Demokracie po Tovačovsku aneb my hoši, co spolu chodíme, se vždy nakonec na všem domluvíme



 Letošní komunální volby v Tovačově se vyznačovaly dosud nejvyšším počtem kandidujících stran a sdružení od převratu v roce 1989. Mnozí kandidáti to od roku 1990 zkoušeli již na několikáté jiné kandidátce. S přebíhajícími kandidáty se ale jistě setkat můžeme i v jiných městech. Rekordní počet kandidujících znamenal i to, že řada občanů nebyla spokojena s minulým vedením města a chtěli změnu. Tuto skutečnost potvrdily i  volby - tři z pěti dnes už bývalých členů rady města nebyli již do nového zastupitelstva zvoleni, ač všichni dotyční opět kandidovali.

Některá sdružení byla navíc jen rezervní kandidátkou dvou velkých stran. Rodinné i stranické vazby byly na některých kandidátkách velmi zřetelné. Toto byl opět určitý fenomén těchto komunálních voleb a opět nejen v Tovačově. Jistě zákon nic takového nezakazuje, na druhou stranu by bylo vůči voličům a jejich lepší orientaci férovější nazvat takovou kandidátku např. ČSSD – B (Nezávislí pro Tovačov) nebo ODS - B (Ženy pro Tovačov). Vytvořením jen zdánlivě tzv. nezávislé kandidátky šlo samozřejmě o velmi průhlednou taktiku, jak dostat do zastupitelstva své lidi a je prokazatelně větší šance, že než na jedné kandidátce se to podaří vytvořením kandidátky další či ještě další. Výsledek voleb a povolební jednání plně potvrdily tuto skutečnost.

            A jaký byl průběh ustavujícího zasedání nově zvoleného zastupitelstva? Bylo zřejmé, že vše je předem dobře připravené. Všechna hlasování o volbě členů vedení města, lidí ve výborech se podobala jako vejce vejci. Drtivá většina byla vždy pro. Takový průběh známe naposled z období reálného socialismu. Na tehdejších schůzích ať už stranických, ROH či SSM bylo často také až podezřele vzácně jednotné hlasování, jen občas se někdo zdržel hlasování či byl proti. Jak vidno dějiny se stále opakují. Ostatně je správné a vhodné, když je na starostu a místostarostu navržen jediný kandidát? Vždyť víme ze všech oborů, že tam kde schází výběr a konkurence, často schází i kvalita. Týká se to i komunální politiky. 

V Tovačově tedy vznikla jakási obdoba známé velké koalice ve složení ODS, ČSSD, lidovců a členů některých nestranických kandidátek. Samozřejmě s vyjímkou komunistů, ti by ji asi kazili a aby v tom nebyli tak sami i strana Moravané zůstala tentokrát stranou. I přesto že zvolený kandidát Moravanů, bývalý místostarosta, dostal nadprůměrný počet hlasů voličů a výrazně více než ve volbách minulých. Současné vedení již ale jeho hlas tolik nepotřebuje, a tak jej jeho bývalí kolegové jednoduše hodili přes palubu. Což o způsobu jednání a chování některých lidí  také mnohé vypovídá. I to, že obě zastupitelky za KSČM byly posazeny na samotný okraj zasedacího stolu, asi aby koaličnímu panstvu nekazily jeho demokratické image.  Komunisté jako třetí nejsilnější strana (jejich zvolená kandidátka navíc dostala pátý největší počet hlasů ze všech zvolených zastupitelů) přitom mají mnohem větší právo na zastoupení v radě města, než třeba sdružení, které dostalo proti nim o polovinu méně hlasů – Tovačov 2010.  A jeho zastupitelka, která získala vůbec nejmenší počet hlasů ze všech zvolených zastupitelů.

V zastupitelstvu je i nemálo osob, které dostaly výrazně vyšší počet hlasů než zvolený nový místostarosta. Navíc straně lidové od minulých voleb viditelně ubylo voličů. Post místostarosty by měl zákonitě patřit druhé nejsilnější straně. Ukázalo se navíc opět, že dnes má mnohem větší šanci dostat se do vedení (kteréhokoliv) města bývalý komunista, než ten kdo svůj kabát nevyměnil. Ti, kdo si před volbami nemohli přijít na jméno se tedy po nich svorně objali a dohodli spolupráci. Věrohodnost takového kroku je vždy poněkud pochybná. V podstatě šlo o rozdělní placených funkcí, obsazení postů rozhodujících o veřejných zakázkách a výběrových řízeních. V takových případech se často i dřívější soupeři dohodnou. Lze ale pochybovat o tom, že voliči ČSSD volili tuto stranu proto, aby se spojila s ODS a opačně.  Vznikla tedy jakási novodobá Národní fronta, jak ji známe z doby nedávno minulé, samozřejmě v poněkud jiném složení.

Je ale omylem tvrdit, že tato široká koalice reprezentuje většinu občanů. Jednak téměř polovina voličů k volbám vůbec nešla, ti tedy nedali hlas nikomu. A dvě strany, které dohromady volila více než pětina voličů nebyly do koalice přizvány. Demokracie  není založena na jednotném hlasování a domluvě všeho předem. Demokracie spočívá v soutěži názorů, myšlenek a koncepcí a v tom že je někdo taky proti. Není určitě dobře, když vedení jakéhokoliv města schází silná a kvalifikovaná oponentura. Což je případ současného Tovačova. Stav kde je vše předem domluveno nebo předjednáno je spíše karikaturou demokracie.

Je férové ve volebním programu slibovat městu ambiciozní a nákladné projekty, které pro jeho chod nejsou nyní nezbytně nutné, jak to učinila vítězná strana, ODS? Zvláště v krizi a propadu příjmů a rostoucích dluhů trápících i města a obce? Ano, slibem nezarmoutíš, to platí v každé době. Domnívám se ale, že město nyní potřebuje řešit jiné věci než třeba budování zámecké restaurace, další nemalé investice do zámeckého areálu nebo vytvoření Městské policie.

Tovačov trápí špatný stav mnohých komunikací, vysoká nezaměstnanost, po opravě volá i autobusové nádraží, budova bývalého vlakového nádraží je skoro na spadnutí. Také webové stránky města jsou zastaralé a málo aktualizované. Městu by pomohla i vyšší podpora turismu a lepší propagace u nás i v zahraničí, má totiž velký potenciál přilákat výrazně více návštěvníků než dosud. Je to můj názor jako občana města, i když z vlastní zkušenosti vím, že názory některých občanů vedení města jednoduše nezajímají a nikdo na ně nereflektuje. I takový je stav naší demokracie více než 20 let od převratu.

Bc. Miroslav Pořízek, Tovačov