Tajná Dohoda a obdivuhodně suverénní premiér

Václav Hořejší 

Včerejším elegantním vyřešením aféry s udavačem na Ministerstvu životního prostředí, zosnované nepřáteli svobodného trhu a tolik potřebných reforem, učinila vládní koalice evidentně velký krok správným směrem.

V první řadě se potvrdilo jak silnou vůdčí osobností je pan premiér. Dokázal přimět pana prezidenta, aby přerušil své obvyklé předvánoční rozjímání a zapojil se pod premiérovým vedením do práce. To není malý výkon!

Novým a vskutku osvěžujícím rysem dosaženého řešení je Tajná Dohoda.
Koaliční strany tak opustily onu trapnou hru na otevřenost, kterou s námi už 20 let hrají všechny strany. Všichni stejně víme, že se důležité věci veřejně nevykládají. Proto tleskám té otevřenosti, se kterou nám to teď vládní strany říkají.
Ano, charakteristickým rysem světa, ve kterém žijeme, je paradoxnost, vyjádřená např. onou všeobecně známou poučkou, že svoboda je poznaná nutnost (což můžeme též interpretovat tak, že svoboda je vlastně nesvoboda, že...). Podobný princip se běžně uplatňuje v tom, že ušlechtilých humanitárních cílů je dosahováno např. bombardováním. Nyní se tento princip krásně projevuje v české politice tak, že skutečná a nefalšovaná otevřenost je vlastně Tajemství.

Obzvláště bychom to měli ocenit u strany Věci veřejné, jejichž název svádí nyní mnohé k prvoplánové kritice založené na zdánlivém rozporu mezi jejich názvem a onou Tajnou Dohodou, která zásadním způsobem zachránila šance na provedení hlubokých reforem spočívajících v důsledné privatizaci systému penzijního, sociálního, zdravotnického, školského a výzkumného, a v zamezení plýtvání penězi úspěšných daňových poplatníků ve prospěch neúspěšných, líných a nepřizpůsobivých spoluobčanů.

Doufejme, že po nynější zásadní stabilizaci a stmelení koalice se už brzy dočkáme i realizace zásadních reforem politického systému, o kterých již dávno mluví někteří tankoví myslitelé a poradci blízcí dnešní vládě.
V první řadě by to mělo být zrušení nesmyslného socialistického přežitku všeobecného volebního práva, které absurdně klade na roveň chronického pobírače sociálních dávek a úspěšného podnikatele,

politika, rentiéra či burzovního makléře, který plní státní pokladnu svými absurdně vysokými daněmi (a není pak divu, že potom raději odchází do nějakého daňového ráje).
To je ostatně další bod, který by měl být urgentně řešen (my optimisté doufáme, že je předmětem Tajné Dohody) – zavedení skutečné rovné daně z příjmu, tedy nikoli ve smyslu stejného procenta z příjmu, ale v jedině správném smyslu absolutní částky.

To by samozřejmě mělo být spojeno se zásadní redukcí našeho obludně rozbujelého systému různých pastelkovných a jiných sociálních dávek.
Měli bychom se v tomto směru co nejvíce přiblížit systému čínskému a indickému, a tak se opět stát ve vztahu k těmto nefalšovaně tržním zemím konkurenceschopnými, jak velmi správně upozornil v neděli na Primě pan prezident.

Jediné, co ještě chybí ke zcela bezproblémovému naplňování všech těchto smělých záměrů je to, že k ústavní většině chybí koalici dva, pouhé dva hlasy. Pevně doufám, že se podaří využít vyjednávacích schopností členů bývalé Topolánkovy koalice a tyto chybějící hlasy získat přesvědčováním zodpovědných poslanců v řadách opozice (primárně ČSSD, která takovýto nezištný potenciál zodpovědnosti již prokázala v nedávné minulosti). Doufám, že v tomto směru nezůstanou ležet ladem zkušenosti např. MUDr. JUDr. Ivana Langera.

Shrnuto – všechno zlé je k něčemu dobré. Naše vláda (a speciálně pan premiér) vychází z té (pseudo)aféry posílena, koalice zesílila další dávkou tmele upřímné důvěry a veřejnost se může těšit na postupné odkrývání jednotlivých bodů Tajné Dohody. Bude to napínavé a věřím, že se to setká se souhlasem a masivní podporou všech občanů, kterým leží na srdci budoucnost této země.

Bylo by krásné, kdyby se opět, tak jako před 21 lety zaplnila náměstí a lidé projevili své odhodlání podpořit směřování k lepším zítřkům a odmítli vše, co k dosažení těchto cílů brání.

Svým případným kritikům v diskusi otevřeně říkám – MYSLÍM TO UPŘÍMNĚ.

Popřejme si do nového roku především zdraví, práci a více odvahy k obhajobě občanských a sociálních práv

 Bc. Miroslav Pořízek

„…..různí Nečasové a Kalouskové nám mnohde vládnou i na regionální či místní úrovni. Také zde se musíme potýkat s těmi, kteří své veřejné funkce pojímají zejména jako docela pohodlné hmotné zajištění a příslušné místní a komunální problémy nejen nechtějí řešit, ale často to ani neumějí…..“

            Letošní rok se pomalu chýlí ke svému konci. Každý z nás v něm zanechal nějakou stopu. Někdo změnil zaměstnání, mnozí o něj bohužel přišli a nové zatím nemají, někteří se museli potýkat s  vážnými osobními či pracovními problémy. Většina z nás ale zároveň jistě zažila i drobné všední radosti, které dávají našemu životu nový náboj a tolik potřebnou dávku optimismu. Nežijeme v jednoduché době a pravděpodobně bude ještě hůře. Zkusme si pro lepší orientaci shrnout právě teď na konci roku to, v jakých poměrech dnes vlastně žijeme.

Vláda nehájí zájmy většiny občanů, ale poškozuje je

 Nová vláda se netají tím, že problémy a starosti prostých lidí ji příliš nezajímají. Lze očekávat další navýšení životních nákladů souvisejících s bydlením a dopravou. Také ceny mnoha položek základních životních potřeb porostou. Vládnoucí garnitura na druhé straně bude i nadále posilovat zájmy silných finančních skupin, vlivných podnikatelských subjektů a svých kamarádů při tzv. nezbytných reformách týkajících se oblasti sociálního systému, školství, zdravotnictví a důchodů.

 Není žádným tajemstvím, že ve zdravotnictví se připravují další kroky, které pacientům vytáhnou ještě více prostředků z jejich už tak dost decimovaných a stagnujících příjmů. Navíc se zde připravuje další velký tunel v podobě zavedení individuálních penzijních účtů a vyvedení části státních financí na penze právě různým soukromým finančním institucím. Jde o velké nebezpečí. Lidé nebudou mít jistotu, že vložené prostředky vůbec kdy získají zpět. Všechny finanční instituce totiž v prvé řadě zajímá vlastní zisk a prospěch, nikoliv prospěch svých klientů. Příkladem budiž vládní tolerance vůči různým lichvářským finančním společnostem, které připravily mnoho lidí o všechny jejich prostředky a některé i o střechu nad hlavou. 

Žijeme v době, kdy hlavní sdělovací prostředky velmi ovlivňují veřejné mínění a postoje občanů. Hlavní sdělovací prostředky, včetně veřejnoprávní České televize a Českého rozhlasu přitom zjevně a nestydatě cenzurují mnohé důležité informace tak, aby se k občanům nedostaly buď vůbec nebo v upravené podobě či se zpožděním. Vládne nám úzká skupinka osob, nikoliv pouze politiků (třeba ČEZ, banky), které se ani netají tím, že stojí na straně těch bohatých, majetných a jim budou šít na míru zákony a normy a v jejich prospěch budou směřovat svoji politiku. Tito lidé pohrdají většinou společnosti, tedy těch kdo se živí poctivě svou prací ať už v kterékoliv profesi. Pro tyto arogantní elitáře jsou prostí zaměstnanci či důchodci obyčejné socky, které je třeba držet zkrátka. Nedávno jsme slyšeli, že i prezident veřejně pohrdá naříklad  demonstranty a stávkujícími, kteří hájí pouze a jenom svoje zákonné a přirozené právo na důstojný život svých rodin. Klaus prý jejich postoj nechápe a nerozumí mu. Budejď by rozumněl, vždyť už 20 let si žije velmi pohodlně v umělém světě vysoké politiky. 

Prezident i vláda těmto lidem vzkazují – demonstrujte si jak chcete, my si to uděláme stejně po svém. Je nutné proti této aroganci dnešních mocipánů postavit pevnou jednotu všech, kteří se živí poctivou prací nebo celý život poctivě pracovali. Je to v zájmu nejen většiny společnosti, ale i budoucích generací. Naše země potřebuje udržet kvalitní pedagogy, lékaře, vědce, techniky, dělníky, ale třeba i bankéře a  úředníky, aby neutíkali za výdělkem do zahraničí. Vláda, která ohrožuje národní zdraví tím, že ani nedokáže a snad ani nechce zabránit mnoha odchodům našich lékařů do zahraničí, nemá morální právo spravovat tuto zem. Ano, dnešní mocipáni české lékaře vlastně ani nepotřebují, mohou si dovolit se léčit v luxusních zahraničních zdravotnických zařízeních. Že se některé nemocnice budou muset zavřít, je tak nemusí tížit. Mnoha lidem v případě nemoci tak nezbude než vyhledat nějakou babku kořenářku či mastičkáře, stejně jako ve středověku. Vláda se nám snaží vnutit názor, že všichni jsme si žili nad poměry a teď proto musíme všichni šetřit a utáhnout si opasky (pokolikáte již od roku1989?). Naše vládní elita jde ostatně velmi „dobrým příkladem:“ sama  snížila plat politiků o pouhých 5% (tím jen ukázala, že politici jsou opět něco více než ostatní občané), zatímco zaměstnancům veřejného sektoru o celých 10%. Přitom velká většina z těchto lidí si nikdy nad poměry nežila a nepobírá žádné vysoké platy. Obyčejný řadový zaměstnanec státního sektoru rozhodně nebere 30 tisíc měsíčně, ale nejčastěji někde na úrovni nebo ještě pod úrovní průměrné republikové mzdy.  Vláda na jedné straně říká, že by se o 10% měl snížit počet státních zaměstnanců a veřejných výdajů. A co naši politici, ať je jich tedy také o 10% méně. V opačném případě jde jen o pokrytectví a licoměrnost. Vláda nám opět ukazuje, že oni na hoře žijí v úplně jiném světě.

Umělý svět vysoké politiky nerozumí problémům prostých občanů

Ten kdo se  více let pohybuje převážně jen ve vysoké politice, velmi rychle přirozeně ztrácí schopnost vidět běžné starosti prostých občanů a umět je chápat a řešit. Pánové Nečas, Kalousek i samolibý elitář Kluas patří mezi takové lidi. Žijí mimo realitu všedního obyčejného bytí tzv. dolního lidu - plebejců. Tento stav byl taky jedním z hlavních důvodů pádu minulého režimu, jeho čelní představitelé taky žili dlouhá léta mimo běžnou realitu. Při jejich projevech a veřejných vystoupeních to také bylo znát. I proto je málokdo bral na konci 80. let ještě vážně a věřil jejich slibům. 

O dnešních papaláších ovšem platí to samé, jen s tím rozdílem, že za to berou mnohem vyšší plat a různé další odměny, často nesrovnatelně vyšší než jejich předchůdci.  Naši vládní papaláši se navíc velmi umně snaží vrazit klín mezi státní zaměstnance, živnostníky a soukromý sektor tím, že poukazují na jejich údajně rozdílné zájmy. Naštěstí na to mnoho lidí nenaletělo. Přitom jde jen o průhlednou taktiku vládních politiků, kterak obrátit pozornost veřejnosti od vlastní neschopnosti a korupčního jednání a vyvolat nevraživost a spory mezi různými profesními skupinami i různými generacemi. Naše vláda se snaží a napomáhá tomu, aby nezaměstnaní nenáviděli ty, kdo ještě nějakou práci mají, i když mizerně placenou a často i velmi nejistou a aby ti kdo berou průměrný plat nenáviděli ty kdo berou plat sice nadprůměrný, ale zase ještě mnohem nižší než různí manažeři a bankéři tedy vysoce nadprůměrně příjmové skupiny. Nenechme se zmást touto taktikou. Jde pouze o kouřovou clonu. Výborně na tento fenomen odvádění pozornosti veřejnosti od sledování politického dění upozornil známý sociolog Jan Keller. Naše vláda tímto manévrem opravdu pouze kryje vlastní neschopnost řešit  současné problémy, které již nabývají i skutečně velkých rozměrů. 

Co však dnes naše země potřebuje především? Rozhodně akutně nikoliv žádné soukromé penzijní fondy či soukormé nemocnice či soukromé školy. Této zemi především škodí vláda arogantních a zkorumpovaných elit novodobých papalášů, které za slovy o demokracii schovávají činy vedoucí společnost zpět k poměrům dřevního kapitalismu. Tento má vcelku jasný a jednoduchý program – vykořisťování člověka člověkem. Je to společnost hrstky velkých boháčů, kteří si za peníze koupí vše, snad kromě zdraví na jedné straně a armády nezaměstnaných a zaměstnanců žijících z ruky do úst od výplaty k výplatě navíc se stálou nejistotou zda i příští měsíc ještě práci budou mít. 

Vytváření podmínek k návratu těchto poměrů raného kapitalismu, což je skutečný cíl této vlády horlivých škrtačů, však není v zájmu většiny společnosti, ani přirozeného vývoje.   Naše země především potřebuje, aby měl pokud možno každý nějakou  práci, mladí lidé dostupné kvalitní vzdělání úměrné jejich schopnostem. Mladí lidé potřebují i bydlení pro založení rodiny, žádnou drahou rezidenci, ale i skromné a jim finančně dostupné bydlení. Staří i jinak potřební lidé pak potřebují dostupné sociální služby a zdravotní péči. Všichni dohromady pak potřebujeme fungující veřejnou dopravu, policii, hasiče a fungující veřejné služby obecně, včetně ochotných a neúplatných úředníků. Je třeba výrazně zvýšit investice do vědy a výzkumu a špičkové vědce také špičkově odměnit, na rozdíl od neschopných politiků. To všechno není zadarmo, ale odpovědným hospodařením je možno dosáhnout mnohého. Naše vláda ale bohužel není schopna žádné zásadní rozvojové koncepce, která by stanovila jasný strategický plán rozvoje země třeba na příštích 20 let v hlavních oblastech jako je průmysl, doprava, školství, věda, sociální sféra či daňový systém.  

Vláda žije jen ze dne na den, rezignovala již i na propopulační politiku či ochranu občanů před lichvou. Její kroky jsou chaotické a neopírají se o žádnou systematickou koncepci a rozumné plánování. Jejím heslem je šetřit na chudých a střední třídě. Provádět politiku tzv. škrtů, které jen podváží kupní sílu občanů, zhorší jejich sociální situaci a povedou k další ekonomické recesi. Ostatně není dobré právě v době hospodářské recese provést rychlé dobudování naší dálniční sítě a modernizaci železnice a dovést tak k nám tolik potřebné investice a posílit turistický ruch?

Změnu poměrů vyvolá pouze systematický veřejný tlak

Společenský systém, který způsobí, že z 10 milionu obyvatel naší země jich více než půl milionu nemá práci, je systém zpátečnický a historicky snad již překonaný, nikoliv moderní, kulturně vyspělý systém pro 21. století. Mnoho lidí to tak cítí a vnímá čím dál silněji. Bohužel se mnoho nezmění dokud tito lidé budou mlčet a bát se. Není čeho, lidé kteří nám vládnou spoléhají hlavně na tento všeobecný strach. Především všeobecný strach ze ztráty práce a základních životních jistot. Přitom dnešní mocní se nejvíce ze všeho bojí lidí, kteří mají vlastní názor, jsou schopni jej vyslovit veřejně a když je třeba jít i demonstrovat. Vždyť tato vláda není zástupcem většiny společnosti, pouze těch majetných. Změnu lze uskutečnit jen stálým a silným veřejným tlakem. Opravdu si většina lidí myslí, že lidé jako Nečas, John, Bárta, Klasnová, Drábek či Němcová hájí i jejich  zájmy? 

Že jsou to ti nejlepší a nejschopnější z nás a proto stojí v čele země? Těmto lidem jde většinou jen o vlastní blaho a blaho svých kolegů a známých. Dávají to také často najevo svými postoji, výroky i chováním. Viz. výsměch stávkujícím či demonstrujícím odborářům. Arogantní John a asociální Nečas nejsou pro tuto zemi ničím dobrým, spíše jsou pohromou. I proto, že příliš nerozumí tomu s čím žije a s čím se potýká většina lidí. Apropo, kdo z naší vlády by dokázal žít i s celou rodinou za třeba  18 či 20 tisíc měsíčně? Mnoho rodin více prostředků ani nemá. 

Jenže různí Nečasové a Kalouskové nám mnohde vládnou i na regionální či místní úrovni. Také zde se musíme potýkat s těmi, kteří své veřejné funkce pojímají zejména jako docela pohodlné hmotné zajištění a příslušné místní a komunální problémy nejen nechtějí řešit, ale často to ani neumějí. Takové případy nejde každý i ve svém okolí. Nemusíme chodit pro příklad až do Prahy a Úřadu vlády či Parlamentu. Mlčením se však nic nezmění, a tito lidé často s elitářskými a asociálními sklony spoléhají pouze na mlčení velké části společnosti. 

Je proto s podivem, že často mlčí právě ti, co jsou nevíce nespokojeni a kroky této vlády nejvíce poškozeni. V novém roce nás ještě teprve čekají mnohé negativní dopady vládní politiky. Opravdu mnoho lidí na tom bude velmi zle. Žijeme v těžké a složité době a zatím to na změnu k lepšímu skutečně nevypadá. Ale musíme pro ni v rámci vlastních možností také něco konkrétního udělat.  Sama od sebe žádná změna nepřijde.

            Popřejme si proto do nového roku zejména pevné zdraví, ale i práci nejen pro sebe, ale především pro ty, kdo ji nemají a také více odvahy a kuráže v úsilí za důstojný život nás všech, nikoliv jen úzké vrstvy novodobých papalášů.

Stávka

Tomio Okamura, podnikatel

Se stávkou zaměstnanců někdo souhlasí někdo nesouhlasí, každý z nás by se měl ovšem zamyslet nad pravým důvodem stávky. Tím rozhododně není jen protest proti snižování platu. Hlavní důvod přece je, že stávkující nevidí rozumné důvody pro jejich snižování.

Argumenty a fakta, která zazní nížeji, nejsou nová, ani objevná. Jen se  zdá, že hlavně na vládě, se nad nimi nechce nikdo zamýšlet.

Je krize....
Ano - ale, který z úředníků, lékařů nebo policistů ji zavinil ?  Celosvětovou krizi rozpoutaly chamtivé a nepoctivé finanční ústavy a  ratingové firmy. Do nepoctivých praktik byli namočeni světoví finanční hráči, někteří i s pobočkami či působností v České republice. V rámci  krize se mnohé banky po celém světě dostávaly do ztrát  - české pobočky  jsou ale v neustálém zisku, který posílají od počátku krize mateřským společnostem do zahraničí. Češi tak mj. pokrývají ztráty způsobené jinde  a jinými. Státní zaměstnanci se těžko smiří s tím, že oni budou platit  za podvody v nejbohatším podnikatelském oboru.

Stát má dluhy
Ano - otázka proč je má, je na knihu. Řekněme si poctivě, že tu jsou dvě  hlavní příčiny - rozkradení, v lepším případě téměř rozdávání stamiliardového majetku za vlády pravice. A neúsporné hospodaření. Neúsporné hospodaření i za vlády levice v dobách, kdy jsme mohli šetřit  na zlé časy. Případně sanování škod po minulých vládách a pokračování ve  "zlodějnách" u veřejných zakázek.  Školníci z Uherského Hradiště ztěží pochopí, proč politici, kteří  figurovali u rozkrádání majetku a příjmů státu, teď chtějí náhradu škody  po nich. Jejich názor má nepominutelnou logiku.

Stát musí šetřit.
Ano  - s tím se ztotožní každý, věřím že včetně stávkujících, ale  s  důrazným dovětkem - užiteční a pracující lidé by měli být o peníze  obíraní až na posledním místě.  Utrácení státu a veřejných institucí za nesmyslné, předražené projekty  či nesmysly je bezpříkladné. Příkladů bychom našli tisíce a v řádu  stovek miliard v rámci posledních dvou desítek let.

Jen z posledních dnů  si vzpomeňme na několik perliček:

- Nemocniční nákupy nepoužitelných teploměrů, které mají odchylku až 2  stupně po pěti tisících Kč, (zatímco nejpřesnější papírový je za pětikačku)
- Zápalné šnůry s dvouletou expirací nakoupené v množství na 225 let za 40 mil korun.
- Zpráva NKÚ: Nejméně polovina z každoroční státní dotace ve výši 50 miliard se na silnicích a dálnicích utrácí za stavby, které jednak  bývají předražené a jednak nemají žádný ekonomický   efekt.

Stát je ve fázi, kdy jeho "schopnost rozumně nakupovat se změnila ve schopnost utrácet peníze". Ekonom a člen národní ekonomické rady vlády  Pavel Kohout pro Hospodářské noviny prohlásil: "Pokud by se zakázky (veřejné) lépe vypisovaly a organizovaly, ušetřené peníze by smazaly většinu schodku státního rozpočtu."

Kdo je za vypisování a pravidla veřejných zakázek odpovědný - stávkující zaměstnanci?

Státní rozpočet neprojedli důchodci
Z výše uvedeného si troufnu odvodit ještě jeden podotek - dluh není tak velký proto, že by ho projedli důchodci, nezaměstnaní nebo matky s  dětmi. Je velký proto, že co šlo, to se nesmyslně utrácelo a rozkrádalo.  Pokud jde o dávky těm, kdo nepracují, přestože by mohli, dávala je  dlouhá léta svorně pravice i levice. Ani tu nenesou odpovědnost   zdravotní sestry s hasiči.  Nejsou to sociální dávky, které ruinují stát. Jsou to miliardy na  konsolidaci bank nebo ztrátových železáren. Je to veřejná podpora  mnohých "velkopodnikatelů". Největší "sociální dávky" dostávají bohatí  podnikatelé formou dotací a můžeme říct, že čím bohatší, tím více dokáží  na nejrůznější nesmyslné "EU projekty" ukousnout.  Tváříme se, že dnes jde ponejvíc o evropské peníze - ale to je přece  nesmysl - jde o naše peníze, které jsme do EU poslali a vrací se zpět  z většiny jen vyvoleným.

Nedůvěryhodní spořílci
Ministr dopravy Bárta nebo Saša Vondra na obraně se od nástupu do funkce  pustili do auditů a chapadla chobotnic identifikují a řežou. Oba také  vyhazují, každého, kdo je jen podezřelý z korupce nebo mrhání veřejnými  penězi.  Bohužel k získání důvěry ve vládní škrty to nestačí. Na garanta úspor se  pasoval Miroslav Kalousek ověnčený skandály z předražených nákupů na  ministerstvu obrany. Ten politik, který léta  spoluvedl i vedl KDU - ČSL  odpovědnou za ministerstva, kde se rozkrádalo nejviditelněji - tedy na obraně a dopravě. Ten ministr, který dnes přijímá úředníky vyhozené pro  podezření z korupce z jiných ministerstev.  Nepopularita pana ministra není daná tím, že chce šetřit. To je jen  zbožné přání. Je daná tím, že lidé mají pocit, že vodu káže ten, kdo  přes desítku let pil víno. A nemám na mysli alkohol. V tomto ohledu může  být naopak pan Kalousek pro některé lidsky sympatický.

"Plošně škrtat umí i cvičená opice"
Problém v popularitě úspor je daný také plošnými a nepromyšlenými škrty  - viditelná je snaha bezhlavě uspořit, ber kde ber.  Když se spoří v moderní firmě, tak šéf nemůže dát příkaz uspořte na všem  a všude tolik a tolik, bez ohledu, co se stane. První na řadě je  analýza, audity stávajícího stavu, s rozborem následků budoucích úspor.  Úspory nesmí ohrozit efektivitu firmy, ale naopak ji posílit.  Ve světě i u nás jsou analytické  firmy zaměřené na audity efektivity v  komerčních i státních firmách. Pracují "zdarma" - za odměnu si berou  procenta z uspořených peněz. Uspoří až 25 procent výdajů - při zachování  stávajících výkonů.  Proč stát - tedy ministerstva a státní orgány takové firmy neosloví a  nezadají jim studie, kde a za co ušetřit? Náklady by byly nulové,  finanční efekt zaručený. O plýtvání už máme kuriózní svědectví z ministerstva dopravy, kde desetitisíce měsíčně stálo jen zalévání květin. Jako kdyby úředník neměl už sílu zalít kytku na svém okně.  Nesmyslných činností státu bychom našli opět tisíce. Je třeba je  pojmenovat a skoncovat s nimi.

Důležité jsou i příjmy
Moderní stát nejraději vybírá peníze formou daní. Svůj majetek ovšem  prodává či pronajímá obvykle za nízkou a netržní cenu. Myslím, že bychom  našli ovšem stovky nemovitostí či pozemků, které stát dokonce nechává  ladem a ještě platí za jejich údržbu.  A teď neříkám prodejme ten majetek - naopak - najděme nájemce, kteří  majetek zvelebí a budou ještě platit.  Jak je možné, že šéfové státních či polostátních firem berou miliony  ročně? V čem jsou tak výjimeční, když většinou úřadují v téměř  monopolních firmách ? Proč stát nehledí na zvýšení ziskovosti těchto firem a tyto zisky  nevybírá? A nedělám si legraci, stát nečerpá zisky ze státních firem  (např. Budvar).  Je šílené, že stát dodnes nedaní sázky. Sázkové firmy sice mají odevzdávat procenta na veřejnoprávní účely, ale víme, jak to v praxi  vypadá. Peníze se přelévají od party k partě.  Bezesporu by bylo fajn, kdyby stát uměl vybrat peníze - ale vidíme, že  například hejtman Palas vládne až stomilionovým majetkem, který neumí  vysvětlit, a na který si legálně nikdy vydělat nemohl a s finanční  policií to ani nehne.  Zdanění nelegálně nabytého majetku je celosvětově osvědčená a  praktikovaná věc - proč to samé nefunguje u nás, není záhada - zapadá to  do výše uvedených faktů.

Jako pravicový člověk také zastávám názor, že za své dluhy odpovídám já,  ne druzí, a měl bych je platit ze svého.  Vláda ale dnes uvalila plošnou pokutu lidem, kteří v drtivé části za  schodky rozpočtu nemohou. Stát pravda by neměl utrácet víc než má. Na  stranu druhou by škrty měly začínat od výdajů, které jsou nejvíce zbytečné. Objevit takový případ, rovná se zatím malému zázraku.

Šetřit se musí. Pokud ale vláda chce, aby se lidé obětovali za zlodějny  druhých, měla by je o peníze žádat méně arogantně. Měla by padnout na  kolena a o peníze své občany s pokorou prosit.

Neuvěřitelné nařčení: Půl miliardy bylo pro pana Langera.

Převzato z www.parlamentnilisty.cz

Odvolaný ředitel Státního fondu životního prostředí Libor Michálek tvrdí, že "pan Langer" zařizuje "mimorozpočtové financování politické strany". Rovněž také prohlašuje, že na něj ministr životního prostředí Pavel Drobil zprostředkovaně vyvíjel nátlak, aby podpořil výstavbu pražské čističky.

„Jediné jméno, které tam padá, je pan Langer, který je hlavou mimorozpočtového financování politické strany," prohlásil Michálek v úterních Událostech, komentářích. Výbušné nahrávky, které mají celé dění na fondu životního prostředí odhalovat, zveřejní středeční MF Dnes.

„Je to forma obrany, odvety," odmítl všechna obvinění první náměstek fondu Dušan Fibingr, kterého dnes ministr Drobil narozdíl od Michálka neodvolal a pouze poslal na neplacenou dovolenou. Michálek se prý rozhodl své kolegy nahrávat a následně kompromitovat poté, co zjistil, že nadřízení nejsou s jeho prací spokojeni a chystá se jeho odvolání.

Michálek lže!

„Já to tvrdím, s plnou odpovědností to tvrdím," obvinil Fibingr Michálka z chladně vykalkulované lži.

„Odehrávaly se schůzky, na kterých byly vždycky vzneseny požadavky, týkající se umístění finančních prostředků v jistých bankách," brání ale svou verzi Michálek. Nátlak na něj měl údajně vyvíjet náměstek ministra životního prostředí Pavla Drobila (ODS) Martin Knetig.

„Z diskusí, které s ním byly vedeny, následně vyplynulo, že on je tou osobou, která má pověření řídit chod státního fondu," dodal Michálek. Peníze pak měly údajně plynout na financování Drobilovy politické kariéry.

Pražská čistička a černé fondy

Své odvolání Michálek vnímá jako pomstu za to, že „neskákal, jak se pískalo". Knetig údajně spolu s Drobilem, Fibingerem a pražskou ODS dohodli, že fond schválí výstavbu kontroverzní pražské čističky odpadních vod, a to i navzdory tomu, že připravovaný projekt nesplňuje unijní pravidla. Svá slova je prý schopen dokázat díky e-mailům, které průběh některých zakázek dokumentují.

Ze tří miliard, které čistička měla stát, mělo podle Michálka připadnout půl miliardy již zmíněnému panu Langerovi, který zajišťuje neoficiální financování politické strany. Zda jde například o exministra Ivana Langera či někoho jiného, nebylo specifikováno.

Do pořadu pomocí telemostu vstoupil i zástupce šéfredaktora MF Dnes Jiří Kubík, který potvrdil, že ve středu vyjdou kompletní přepisy získaných nahrávek. „Jsou tam vyřčeny věty, které pan Michálek mohl vnímat jako nátlak," dodal. Sám bývalý šéf fondu Michálek se přiznal, že nahrávky pořídil a následně předal investigativnímu novináři Janku Kroupovi právě z Mladé fronty Dnes.