Nejsem odborníkem na mediální sféru, jsem „jen“ konzumentem televizních pořadů. Nepovažuji se ani za nějakého velkého intelektuála a líbí se mi „masové pořady“ televizní zábavy. A sleduji rád zpravodajské pořady. Nemohl jsem si nevšimnout jisté nevyváženosti veřejnoprávní České televize, přičemž právě ona by měla být zárukou objektivity a vyváženosti.
Když si pustím ČT24, obvykle tam běží zprávy z burzy doplněné komentáři analytiků, že je třeba provádět ty správné „reformy“. Tito „nezávislí“ ekonomové jsou většinou hlavními ekonomy bank, finančních skupin či penzijních fondů. A samozřejmě, že neřeknou nic, co by se nelíbilo jejich zaměstnavatelům. Přičemž je zjevné, že současná světová hospodářská krize je krizí kapitalismu, nikoliv krizí sociálního státu. Krize sociálního státu je pouze jejím důsledkem. O tomto tématu píše velmi dobře ekonomka Ilona Švihlíková ve svém článku „Boj proti tříhlavé sani“. Nebudu proto opakovat její argumenty. Zaměřím se raději na pořady České televize určené masovému divákovi.
Česká televize v posledních letech odvysílala velké množství antikomunistických dokumentů i antikomunisticky zaměřené seriály jako Zdivočelá země či Vyprávěj. A určitě není náhoda, že tyto pořady obvykle mají svůj poslední díl týden před volbami. Nic proti tomu, když se upozorňuje na zvěrstva páchaná totalitním komunistickým režimem. Ale měla by Česká televize vést volební kampaň? A proč zůstává u kritiky komunismu? V historii lidstva se děla mnohá zvěrstva a byla o nich natočena řada velmi kvalitních filmů.
Proč ČT nevysílá americký seriál Kořeny z roku 1977? Tento seriál byl Českou televizí vysílán v 90. letech a pamatuji si, že měl obrovskou sledovanost. Dokonce ho dávali v hlavním vysílacím čase. Hlavním hrdinou je Kunta Kinte, který žil spokojeně ve své rodné Africe, ale jen krátce. Poté byl násilím odvlečen obchodníky s otroky a prodán v Americe. Seriál líčí těžký osud amerických černochů na příkladu rodu Kinte. Je vidět, jak černošské obyvatelstvo bylo ponižováno bílými pány, kteří s ním mohli nakládat beztrestně, protože černý občan neměl žádná práva. Film je velmi rozsáhlý a bylo zajímavé sledovat, že ani po zrušení otroctví prezidentem Lincolnem se životní styl černošského obyvatelstva v podstatě nezměnil. Proč ČT nezařadí tento vynikající „výchovný“ film, který by byl dnes potřeba jako sůl, protože se objevují tendence k rasismu? Je to proto, že líčí temnou minulost našeho hlavního spojence a „kolébky demokracie“?
Proč se neobjeví ani další vynikající seriál, na který si pamatuji z dětství (90. léta) Holocaust? Také tento americký seriál byl režírován (jako Kořeny) Marvinem J. Chomskym. Drama líčí osud židovského národa za nacistického Německa na příkladu rodiny Weissových. Pamatuji si, že oba seriály jsem doslova hltal a spolu se mnou i mí spolužáci. Dnešní mládež místo toho vidí jen antikomunistické seriály. Což o to Zdivočelá země je udělána velmi kvalitně, tedy první série (další jsem už nesledoval). Ale seriál Vyprávěj, byť jsem ho viděl jen velmi omezeně, podle mého názoru nezobrazuje věrně typický život za socialismu.
Tehdejší životní styl je daleko lépe popsán ve filmu Vítr v kapse. Možná se někdo z intelektuálů urazí, že zde zmiňuji tento snímek, ale měl velkou sledovanost a dodnes mnoho fanoušků. Byl natočen již v roce 1982, ale přesto je v něm mnoho kritických momentů. Vůbec když člověk sleduje filmy z 80. let (i starší) diví se, jak je možné, že prošly údajně tvrdou komunistickou cenzurou.
Hlavní hrdinové Tomáš Bystřický (Lukáš Vaculík) a Cyril Čech (Sagvan Tofi) nastupují po absolvování průmyslovky do velkého strojírenského závodu. Ve filmu jsou zobrazeny negativní stránky tehdejšího života, jako kupříkladu fronty na zboží - Bystřického dívka (Ivana Andrlová) pracuje jako prodavačka. Cyril se chce vyjet do Francie, ale není to tak jednoduché, Tomáš sní o tom dostat se na moře, ale místo toho musí na vojnu. Je vykreslena určitá „šedivost“ té doby - dnes je bohatší výběr nejen spotřebního zboží. V továrně jsou agitační nástěnky se směšnými hesly, „nejkovanější“ soudruh Palec (Bronislav Poloczek) však nikomu hrůzu nenahání, naopak je hlavním terčem posměchu.
Je zaznamenána schůze, na které se má odhlasovat mimořádná sobotní směna, přičemž Bystřický a Čech jako jediní hlasují proti, aby upoutali pozornost. Je vidět stádnost té doby, kdy lidé sice brblali (proti té mimořádné směně), ale dát to najevo hlasováním se báli. Na druhé straně je vidět, že lidé, přes své běžné osobní problémy (první lásky, spory s rodiči) byli šťastní, absolventi škol bez problémů nastupovali do zaměstnání a lidé se v práci rozhodně nepředřeli. Naopak je ve filmu vidět až flákání se, kdy Tomáš a Cyril v pracovní době kouří nebo vymýšlí různé legrácky, jejichž obětí jsou hlavně soudruh Palec a kolega, kterého hrál Karel Augusta. Na stěnách visí transparenty, že je třeba zvýšit hospodárnost a efektivnost. Je tam scéna, kdy mladému Frantovi Kalašovi nepřijmou zlepšovák na novou frézovací hlavu. A vedoucí pracovník to zdůvodňuje takto: „Nápad je to dobrej, ale nedomyšlenej. Já mám tady 40 frézařů a oni by pak vlastně byli zbyteční. Co s nimi bude? Kam já je pošlu?“ Dnes v podnicích, co propouštějí, tyto otázky neřeší. A slyšel jsem i o případech, kdy byli propuštěni lidé těsně před důchodem, kteří podniku věnovali desítky let svého života.
Zajímavým filmem, který byl natočen za současného režimu a který kritizuje kapitalismus, byl čtvrtý díl pentalogie o Básnících Konec básníků v Čechách. Hlavní hrdina lékař Štěpán Šafránek (Pavel Kříž) je propuštěn ze zaměstnání za kritiku ředitele. Ředitel (Antonín Procházka) má typické „aparátčíkovské“ vystupování, ale snaží se chytře hovořit o reformě zdravotnictví, přičemž má na stolku vlaječku USA. Štěpán má problémy sehnat nové místo, jeho bývalý kolega (ředitel jiné nemocnice, kterého hraje Tomáš Töpfer) ho posílá pryč s tím, ať se ozve později, že třeba nějaká lékařka půjde na mateřskou nebo třeba někdo umře. Terčem satiry je i shon kolem Všesokolského sletu, přičemž Štěpán se svěřuje svému bývalému pedagogovi, že mu to připomíná 1. máj, a dostane se mu odpovědi: „Je tu jeden podstatný rozdíl. 1. máj byl v květnu.“
Bývalý saniťák bodrý Písařík (Pavel Zedníček) se stává milionářem jako „lidový léčitel“, který léčí i rakovinu – zjistí, že ji máte a za 14 dní zjistí, že už ji nemáte. Bývalý ředitel OÚNZ (Josef Větrovec) vlastní luxusní sanatorium, ke kterému se dostal typickou českou privatizací té doby. Úspěšným podnikatelem se stal Štěpánův spolužák z gymnázia Hanousek (čistič bot) i Štěpánův známý (Ondřej Vetchý) kšeftující s auty. A nejen s nimi, potřebuje Štěpána jako odborného zástupce, aby mohl zprivatizovat kliniku, ale chce ji předělat na výnosný supermarket. Štěpán žádá o půjčku na založení soukromé ordinace, je však vyveden ochrankou jako pobuda, co se přišel ohřát, když na otázku ohledně majetku řekne, že doma mají šicí stroj. Ve filmu je vidět falešnost a prázdnost, které jsou zakrývané nablýskaným obalem a chytrou reklamou. Skutečné hodnoty se vytrácí.
Je zajímavé, že 4. díl Básníků už dlouho neběžel v televizi. Párkrát vysílali první 3 díly, natočené ještě za socialismu, párkrát byl vysílán i nejnovější pátý díl, ale 4. díl se na obrazovce neobjevuje. Proč je v „trezoru“? Možná je to jen náhoda. Ale měli byste vědět, že režisér Dušan Klein měl kvůli tomuto dílu problémy. V knize Petra Nového Dušan Klein aneb Jak režisérům chutná život režisér na straně 132 odpovídá: „A u čtvrtého dílu „básníků“, který na rozdíl od prvních, které ironizovaly a satirizovaly tzv. socialismus, byl o tzv. kapitalismu, se zase vrátil starý český problém. Nezdálo se to: u moci byla ODS a to, co jsme říkali, zavánělo socdemáckou kritikou…“
Václav Adam
Britské listy, 9.8.2010
