Jan Keller
Návrh penzijní reformy rozpracovávaný Nečasovou vládou je ve svém jádru velice prostinký.
Všechny složité piruety, které jsou kolem něho vykreslovány, slouží k tomu, aby toto jádro zakryly.
Mají to vskutku dobře vymyšleno. Občan dobrovolně přenechá soukromému fondu tři z osmadvaceti procent, která jsou z jeho hrubé mzdy odváděna na sociálním pojistném. K tomu přidá ze své výplaty témuž fondu stejně dobrovolně dvě třetiny této sumy. Protože vyvedením oněch tří procent vzniknou každým rokem průběžnému penzijnímu systému ztráty v řádu desítek miliard, zaplatí občan ony ztráty opět ze svého. Bude je platit z peněženky prázdnější o dvě procenta odvodu do fondu při každém nákupu toho, co mu zdražili. Ministr Drábek tomu roztomile říká „diverzifikace rizik“.
Soukromé fondy nabízejí občanovi dvojí. Buďto budou hrát s jeho penězi ruletu na burzách. Ti, kdo budou sázet, mají své výplaty jisté. Nehrají o své důchody, nýbrž o důchody svých klientů. Anebo budou ukládat svěřené finanční prostředky do státních dluhopisů. To znamená, že peníze, které jim stát věnoval z průběžného důchodového systému, budou i s úrokem témuž státu půjčovat.
Místo abychom odevzdali své peníze státu přímo (na výplatu dnešních důchodů), odevzdáme je fondům, které naše peníze s přirážkou státu půjčí.
Onen úrok zaplatí ze svých daňových odvodů stejný občan, který už platil dvakrát: v roli dobrovolného pojištěnce dvě třetiny k penězům vyvedeným fondům a v roli zákazníka zvýšenou DPH.
Teď si tedy na úrocích připlatí pro fondy potřetí – tentokrát v roli daňového poplatníka. Z této třetí platby se mu část možná vrátí. Ale až poté, co si majitelé fondů odečtou výdaje na vlastní režii. A nebudou to zrovna laciní režiséři.
Co čeká občana za tuto trojí platbu? To mu zatím ještě ministr Drábek neprozradil. Výše penzí dobrovolných střadatelů a trojnásobných plátců je ve hvězdách. Na velké překvapení si počkáme nějakých třicet let.
PRÁVO, 26.02.2011 - Publicistika
