neděle 10. dubna 2011

Jak dlouho ještě necháme vládnout korupci a neschopnost?

Bc. Miroslav Pořízek, Tovačov
Aktuální dění v naší politice nás nutí se tázat, jak dlouho ještě potrvá naprostá agonie zkorumpované politické moci, která se zaklíná slovy o rozpočtové odpovědnosti a boji proti korupci. Nejde jen o ony dnes již slavné obálky bývalého ministra Bárty. Jde o stav celé naší společnosti, v níž už řadu let vládnou různí kmotři, úzké propojení politiky s byznysem, kupování si médií pro šíření jedině pravých informací a předvolebních kampaní a neschopnost řešit kvalifikovaně tíživé problémy nás všech.
Politika u nás není v prvé řadě moudrou správou věcí veřejných, ale zajištěním si soukromých podnikatelských zájmů nebo zajištěním si osobní nadprůměrné příjmy často za podprůměrný pracovní výkon. Politika u nás se stala místem odkud se pomáhá kamarádům při získávání veřejných zakázek. Politická funkce se u nás dá i koupit, pro ty kdo na to mají – tedy pro osoby z podnikatelských kruhů. Viz. napojení firmy ABL na stranu Věci veřejné. Podobné napojení byznysu na politiku bychom ale našli i v jiných stranách, netřeba mít iluze o tom, že ostatní jsou čistí. 
Většina z nás cítí, že naše společnost je velmi nemocná a potřebuje se léčit odborníky nikoliv pochybnými mastičkáři. Společenské klima je ovlivňováno řadou negativních faktorů. Děsí nás všudypřítomná korupce, plýtvání státními penězi, rostoucí dluh nejen ten státní, ale i domácností a obcí. Mnozí z nás mají každodenní oprávněný strach ze ztráty zaměstnání či rostoucích životních nákladů, z toho že nebudou mít v případě nutnosti peníze na lékaře. A co v této situaci dělá naše vláda? Prý bojuje proti korupci a chce prosazovat údajně nezbytné reformy.
Boj proti korupci se zvrhl v naprostou frašku. Dovídáme se, že vysoce postavení politici sami korupci provozují či tiše tolerují. Od těchto lidí lze těžko čekat skutečné odborné řešení hlavních problémů dneška. Kdo z vysokých politiků má skutečně kvalifikaci, tedy vzdělání a pracovní praxi pro funkci, kterou vykonává? Snad jen ministr zdravotnictví skutečně je profesí lékař. Takže neodborníci nám chtějí vládnout a dokonce prosazovat prý nezbytné reformy. Reformy spočívající ve zhoršení sociální situace velké části občanů. Jak trefně říká jedna z postav ve filmu Pelíšky: „Co chtějí reformovat, vždyť jsou to pořád ty stejné k… .“
Poslední aféry a skandály v nejvyšších patrech naší politiky by nás měly donutit k silnému veřejnému tlaku na odpovědné instituce. Naši společnost z všeobecného marasmu mohou vyvést snad už jen pouze vzdělaní a zkušení odborníci - morálně vyspělé osobnosti bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. V roce 1989 se hlásalo, že neschopné straníky ve významných funkcích musí nahradit v prvé řadě odborníci a to bez ohledu na jejich politickou příslušnost. Dnes však při obsazení politické funkce je opět velmi často rozhodující kvalifikací znovu hlavně ta správná stranická knížka (je přeci nutno uspokojit všechny koaliční partnery), odbornost jde stranou. Jen namátkou – vysocí státní úředníci, centrální úřady, velvyslanci, náměstci ministrů – se až příliš často obsazují ani ne tak podle schopnosti a odbornosti dotyčných osob, ale podle stranického klíče. Tato škodlivá praxe nás přivedla až do dnešní všeobecné krize a marasmu. 
Dost již bylo všech Bártů, Nečasů, Kalousků a těch, kteří jim za protislužby financují volební kampaně (viz uhlobaron Bakala). Tito lidé nám již dlouho předvádějí, že skutečné problémy účinně řešit prostě neumí. Dejme proto šanci skutečným odborníkům, nikoliv pouhým straníkům, kteří nám již léta předvádějí jen trapné politikaření, aroganci a pohrdání námi občany.  To je jediná šance ke skutečné změně k lepšímu.
Vždyť takové osobnosti stále ještě máme. Osobnosti, které svojí prací prokázaly a prokazují, že jsou skutečnými odborníky i v mezinárodním měřítku, navíc o jejich vysokých kvalitách mravních také netřeba pochybovat a to bez ohledu na jejich politické přesvědčení. Jen namátkou – Jan Švejnar, Václav Cílek, Jan Železný, František Janouch, Petr Fejk, Zdeněk Tůma, Tomáš Halík, Zdeněk Svěrák, Jan Svěrák, Jiří Komorous, Milan Jirásek, Josef Tošovský, Jan Fischer, Erazim Kohák, Vladimír Remek, Petr Voznica, Helena Illnerová, Tomio Okamura, Jiří Grygar, Pavel Rychetský, Eliška Wagnerová, Vladimíra Dvořáková a mnozí další skuteční odborníci – skutečné osobnosti jež jsou na výši odborně i mravně.