Martin Bursík radil zároveň těžařům i ministerstvu životního prostředí
Oboustranně výhodná spolupráce Martina Bursíka a uhelné společnosti Czech Coal se mění v otevřenou bitvu. Kdysi obchodní partneři se napadají a obviňují ze lží.
Poradcem společnosti Czech Coal, hlavního tuzemského hráče v uhelném průmyslu, se bývalý vicepremiér a exministr životního prostředí Martin Bursík stal údajně díky vřelým vztahům s představiteli firmy.
„Martin byl náš kamarád, proto jsme si ho vybrali a spolupracovali s ním,“ vzpomíná pro LN šéf dozorčí rady Mostecké uhelné společnosti (MUS), jedné z částí skupiny Czech Coal, Jan Dobrovský.
Takové tvrzení však Bursík důrazně popírá. „Nebyli tam žádné osobní vazby, nic nadstandardního,“ kroutí hlavou.
Přesto smlouva mezi Bursíkem a Czech Coal byla podle všeho oboustranně výhodnou symbiózou. Za dobré rady, jež společnosti v letech 2000 až 2003 poskytl, inkasoval exministr půldruhého milionu korun.
Spokojenost neskrývali ani zástupci druhé strany. Součástí odměny totiž byl i takzvaný success fee, tedy prémie za to, že „práce přinesla zadavateli mimořádný efekt“.
Střet zájmů? Ne. Ano Pokud kdy byl vztah Bursíka s uhlobarony kamarádský, po událostech z minulého týdne je zřejmé, že veškeré vazby jsou zpřetrhány.
Totiž: Bursík viní uhelného giganta, že proti němu vede účelové tažení, které má odvést pozornost od jeho otázek na stažení horního zákona z programu sněmovny.
„Jde o to, dovést mě k tomu, abych přestal klást nepříjemné otázky,“ má jasno někdejší předseda Strany zelených, že za kauzou stojí jeho kritika Fischerova kabinetu.
Vedení společnosti jeho interpretaci odmítá. „Jeho funkce je doložitelná smlouvami, pan Bursík si to musí srovnat sám se svým svědomím,“ kontruje Dobrovský. Naráží při tom na Bursíkův kontroverzní krok z minulosti. Jako soukromá osoba Bursík tři roky radil prostřednictvím své firmy Ecoconsulting společnostem Synergo Group a Appian Group (bývalí majitelé MUS) a zároveň v té době pracoval pro ministerstvo životního prostředí.
Šéfporadce premiéra Vladimír Mlynář, jehož Bursík označil za jednoho z hlavních strůjců krachu novely horního zákona, vnímá takové chování jako pochybení.
„Neberu za normální ani za morální pracovat současně pro státní a soukromou sféru,“ míní Mlynář.
Bursík zakázku nevnímal jako střet zájmů. Proto o ní ani neinformoval tehdejšího ministra Libora Ambrozka.
A dodnes si nepřipouští, že by to od něj byla „dvojí hra“. „Patří k základní etice podnikání, když máte dva klienty, nezneužívat informace od jednoho proti tomu druhému,“ vysvětluje Bursík.
Na přímý dotaz LN, zda toto tvrzení umí doložit, argumentuje výsledkem své práce na ministerstvu. Ukazuje, že se skutečně zasazoval o neprolamování limitů těžby.
Tvrzení proti tvrzení Jenže nevyjasněná zůstává jeho druhá role, pozice poradce těžařů. „Řešil jsem pro ně možnosti spoluspalování biomasy v kotlích s uhelnými granulemi a také otázky liberalizace elektroenergetického trhu,“ tvrdí Bursík.
Zástupci Czech Coal si však stojí na svém. „Logika formulací ve smlouvách je nesmlouvavá. Informace o konkurenci, PR, environmentální aspekty těžby,“ vyjmenovává Dobrovský. Poslední formulace se prý týkala všeho, co bylo spojeno s ekologickými aktivisty a jejich postojů k pokračování těžby.
Ani jedna ze stran nemůže své tvrzení doložit konkrétním důkazem. Konzultace probíhaly zpravidla ústně. Obtížné je navíc i srovnat působení Bursíkovy společnosti Ecoconsulting v jiných případech, protože její majitel odmítá odhalit jiné klienty své firmy.
„Nemám zájem do toho zatahovat další firmy. Těch smluv tam budou řádově desítky, většina z nich ze zahraničí,“ uvedl Bursík.
Převzato z Lidových novin
