Bezuzdné fašizující masírování mladých lidí se muselo někde logicky projevit, i když připouštím, že čeho je moc, toho je příliš, a v některých školách antikomunistické běsnění už vytváří i protiklad, odpor. Co myslím tím běsněním?
To, co se stalo v minulých dnech, kdy nejen psychicky, ale dokonce i fyzicky byla napadena dcera poslance za KSČM Jiřího Dolejše. Uměle vyvolávaná nenávist především ze strany pravicových médií, a zvláště pak Konfederace politických vězňů, se musela někde projevit a děti nemohou pod takovým tlakem rozpoznat, kde je pravda a kde manipulativní lež. Tak v předválečném Německu začínal fašismus. Tehdy mnozí lidé nad jeho projevy mávali rukou. Nakonec, jak známo, sice první na řadě byli komunisté, ale ani sociální demokraté, křesťané, stoupenci středu, liberálové, nebyli ušetřeni a ocitli se v koncentračních táborech. Jak správně hodnotil tuto dobu jeden z německých pastorů: Mlčeli jsme, když zatýkali komunisty, mlčeli jsme, když přišli na řadu ostatní, když zavírali nás, neměl kdo se nás zastat. A případ dcery poslance Dolejše je z této kategorie.
Pro pravicové sdělovací prostředky jde o senzaci, nic víc, což je mně proto velmi líto, protože skutečně brzy může dojít na děti jinak smýšlejících rodičů, než jsou ti, kteří se cítí jedinými povolanými. Jak daleko je od této šikany k zákazům myšlenek a nakonec i k fyzickým útokům, a nebojím se říci, pokud by tato fašizující skupina ovládla naši zemi, k likvidacím ve stylu nacistického Německa? Ano, řeknete, je tu dnes Evropská unie, zastala by se nás, jenže i tady se mohou uplatnit podobné síly a stejně jako v Estonsku, kde neumožnili volit rusky mluvícímu obyvatelstvu a učinili z něj druhořadé, na Ukrajině, kde se stal fašistický nacionalista národním hrdinou a nikdo nezakročil, Evropská unie či OSN mlčí, může tomu tak být i v tomto případě.
Někdo může namítnout, že příliš negativ vyvozuji ze šikany na jedné škole. Jenže jde o šikanu, protože rodič jednoho dítěte myslí jinak, než se nosí, alespoň v hlavách dětí, které jsou pod vlivem výše zmíněné propagandy? V hlavách dětí, jimž systematicky vsugerovávají lži a vychovávají z nich netolerantní nenávistné tvory? Je to děsivé pomyšlení, až kam mohla dojít polistopadová demokracie. Jsem máma, umím to posoudit. Jsem přesvědčena, že škola, v níž dcera Jiřího Dolejše studuje, problém vyřeší, ale vyřeší ho tato společnost? Netýká se totiž jen jedné školy a jednoho dítěte. Týká se naší budoucnosti, budoucnosti našich dětí.
Buď budeme chtít postupovat ke vzájemné úctě kupředu, anebo dáme zelenou fašizujícím tendencím. Pokud dáme přednost druhé variantě, může se stát, že se skutečně brzy dočkáme toho, že ty ostatní, tedy zatím lhostejnou, ale nefašizující většinu, nebude mít kdo bránit, až fašistické bojůvky, které mají svůj začátek ve lžích a nenávisti vsugerovávaných dětem, budou zapalovat domy, jako to už také známe, zabíjet ve jménu své ideje a uplatňovat teror, kterému se dnes ještě může říkat jen šikana. Pak se může stát, že nebude, kdo by se jim bránil. A to bych svým vnoučatům nepřála.
Budeme tedy mlčet?
11. února 2010, Jana BYSTŘICKÁ,
převzato z Britských listů.
