Za oknem lehce poletuje drobné chmýří, což znamená, že strašlivá Daisy se vrací. Česká republika bude opět ochromena, vlaky naberou hodinová zpoždění a na ulicích měst se vytvoří metrové závěje. Opět ožije spor o to, kdo by měl to nadělení uklízet.
Ozývají se hlasy politiků, že sníh by měli uklízet nezaměstnaní. Od politiků pravice je to vcelku pochopitelné. Zámožní majitelé domů byli této povinnosti zbaveni, na jejich místo je třeba nahnat ty, kdo nemají dům ani práci. Takový názor však zazněl i z úst levicového politika, a to pak jednoho v té chumelenici o to více zamrazí.
Celá věc má svoji hlubší logiku, která by skutečné levici neměla unikat. Neoliberální tlak na snižování daní vydatně přispívá k tomu, že ubývá peněz na veřejné výdaje. To, co firmy a nejvyšší příjmové skupiny na daních ušetří, nesměřuje prioritně do tvorby pracovních míst, jak nám a možná i sobě neoliberálové nalhávají. Jde to do kapes akcionářů, což při vysokém podílu zahraničních firem v naší ekonomice znamená, že spousta prostředků odchází do ciziny. Ekonom Miloš Pick odhaduje sumu, která takto ročně z naší země odplyne, na 3 procenta hrubého domácího produktu.
Výsledkem jsou na jedné straně nezaměstnaní, na straně druhé poloprázdné státní, krajské a obecní pokladny. Politici pak navrhují, aby města, která v důsledku jejich politiky nemají peníze, nechala odklízet sníh lidmi, kteří v důsledku jejich politiky nemají práci.
Není to spravedlivé. Každý by měl platit za to, co sám způsobí. Na odklízení sněhu by měli nastoupit politici. Mělo by to řadu výhod. Především by stoupla důvěra veřejnosti v naše funkcionáře, která je zatím zoufale nízká. Bylo by za nimi vidět kus práce, na což zatím voliči nebyli zvyklí. Nenápadná cedulka oznamující, že tuto ulici uklízí ten či onen senátor anebo poslanec, by se dala dobře využít v předvolební kampani.
Politik by pak konečně mohl mít hřejivý pocit, že si svůj post skutečně odpracoval a že není hříčkou v rukou stranických sekretariátů. A pana prezidenta by tato situace mohla inspirovat k sepsání další pozoruhodné knihy. Mohla by se jmenovat třeba „Bílá, nikoliv modrá planeta“.
Jan Keller (Autor je sociolog)
Převzato z Práva
