Britské listy, 4.5.10
Ema Rousová
Některé pravicové strany si vzaly na mušku „flákače“ – dlouhodobě nezaměstnané a ve svých programech řeší nejrůznější omezení vyplácení sociálních dávek. Je vyplácení sociálních dávek dlouhodobě nezaměstnaným opravdu největším problémem naší ekonomiky? Pojďme se podívat na to, o kolik by se snížil deficit státního rozpočtu v roce 2009, kdyby se dávky hmotné nouze vyplácené dlouhodobě nezaměstnaným snížily o 10%. A na závěr dodám příklad, aby si bylo možné udělat představu o tom, kolik peněz dnes dostává nezaměstnaný, případně jeho rodina.
Na plnění rozpočtu v roce 2009 se můžeme podívat na stránkách Ministerstva financí ČR:
Celkové výdaje ČR v roce 2009 byly 1167,01 mld. Kč.
Dle tiskové zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí bylo na dávky pomoci v hmotné nouzi spolu s dávkami zdravotně postiženým občanům se vyplaceno 5,5 mld. Kč. Přesný údaj, kolik z těch 5,5 mld. Kč činily pouze dávky nezaměstnaným, není uveden. Jisté ale je, že dávky pomoci v hmotné nouzi činily nejvýše 0,47% výdajů ČR v roce 2009. Deset procent z 5,5 mld. Kč je 550 milionů Kč. Schodek rozpočtu v roce 2009 činil 192,39 mld. Kč. Kdyby byly dávky hmotné nouze spolu s dávkami zdravotně postiženým občanům sníženy o jednu desetinu, snížil by se schodek rozpočtu na 191,84 mld. Kč. To není podstatný rozdíl.
Kam tedy mizí peníze ze státního rozpočtu? Proč se náš stát neustále zadlužuje? Pojďme se raději podívat na toky velkých financí. Miloš Zeman hovoří o 200 miliardách, o které přichází náš stát ročně v důsledku korupce, avšak neuvádí podklady pro tento odhad.
Kvalifikovaný odhad najdeme na stránkách Transparency International: v roce 2004 představoval celkový odhad ztrát pouze při zadávání veřejných zakázek 32,4 mld. Kč.
Snad všechny politické strany mají ve svých programových prohlášeních uveden boj proti korupci. Bohužel většina politických stran, které mají šanci dostat se do parlamentu, mají ve svém čele lidi, kteří již v parlamentu nebo i ve vládě byli, ale proti korupci nic podstatného neudělali, naopak někteří jsou z korupce podezřelí. Naskýtá se otázka, zda obracení nenávisti proti nezaměstnaným jako součást volební taktiky není odvedením pozornosti od skutečných problémů.
A nyní příklad:
Mějme člověka ve věku 30 let, bezdětného, ne invalidu, který bydlí sám v nájemním bytě a jehož průměrný měsíční hrubý výdělek je 20.000 Kč.
Pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti jsou na webu k dispozici kalkulačky.
Výsledná podpora v nezaměstnanosti se odvíjí od průměrného čistého měsíčního výdělku osoby, v našem případě je to 15.850 Kč a náš člověk ji bude pobírat 5 měsíců takto:
Podpora 1. a 2. měsíc (65%): 10.302 Kč
Podpora 3. a 4. měsíc (50%): 7 925 Kč
Podpora 5. měsíc (45%): 7 132 Kč
Po 5 měsících mu podpora v nezaměstnanosti končí a člověk z našeho příkladu si může požádat o dávky hmotné nouze: o příspěvek na živobytí. Kalkulačka na výpočet dávek hmotné nouze není veřejně přístupná, existují pouze kalkulačky pro výpočet životního minima.
Životní minimum je částka, do níž bude v optimálním případě dorovnán součet příjmů nezaměstnaného a členů jeho domácnosti (po redukci) ve formě příspěvku na živobytí: Výše příspěvku na živobytí činí obecně za kalendářní měsíc rozdíl mezi
a) částkou živobytí osoby a příjmem osoby, není-li osoba společně posuzována s jinými osobami,
b) částkou živobytí společně posuzovaných osob a příjmem společně posuzovaných osob. Neznamená to ale, že tuto částku nezaměstnaný skutečně obdrží. Platí totiž následující pravidlo:
Nárok na výplatu příspěvku na živobytí nevznikne v kalendářním měsíci, pokud příjem osoby nebo společně posuzovaných osob za 3 předcházející kalendářní měsíce byl vyšší než trojnásobek životního minima společně posuzovaných osob.
Posuzované příjmy se sice redukují, ale i tak se může stát, že jelikož nezaměstnaný pobíral předchozí měsíce podporu v nezaměstnanosti, další 1-3 měsíce nemusí dostat vůbec nic.
Životní minimum jednotlivce je v současné době 3.126 Kč měsíčně. Pro člověka z našeho příkladu mám dobrou zprávu: protože bydlí sám a nemá žádné další příjmy, vztahuje se na něj ustanovení o podstatném poklesu příjmu, takže hned od 6. měsíce nezaměstnanosti bude dostávat příspěvek na živobytí v plné výši 3.126 Kč. Kdyby ale například žil s manželkou a malým dítětem, bylo by jejich životní minimum 7.080 Kč. Kdyby manželka pobírala rodičovský příspěvek a přídavek na dítě (7.600 Kč + 500 Kč), pak by pravděpodobně první 3 měsíce příspěvek na živobytí vůbec nedostal, později by možná obdržel nějakou menší částku. Za podmínky, že je v bytě přihlášen k trvalému pobytu, může požádat o příspěvek na bydlení a případně i doplatek na bydlení.
Po uplynutí dalších 6 měsíců nastupuje další pravidlo:
Částka živobytí u osoby, která pobírá příspěvek na živobytí déle jak 6 měsíců, činí částku existenčního minima. Toto neplatí u osoby, u které se nezkoumá možnost zvýšit si příjem vlastní prací, osoby pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osoby, která má příjem z výdělečné činnosti a osoby, která vykonává veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci.
Existenční minimum činí v současné době 2.020 Kč měsíčně. Rekvalifikaci ani veřejnou službu nemá nikdo stoprocentně zaručeny.
Doporučuji všem, kdo si myslí, že sociální dávky jsou v ČR neúměrně vysoké a že by se měly ještě například o 10 procent snížit, nechť si vypočítají na výše uvedených kalkulačkách několik vlastních příkladů; také pro rodiny s dětmi. A ať si uvědomí, že do nepříznivé životní situace se může dostat úplně každý.
