Miroslav Raindl
V těchto dnech si připomínáme 90 výročí narození básníka Arno Krause /22. 6. 1921/. Nebyl však jen básníkem. V encyklopediích a různých slovnících bychom se dočetli, že byl také autorem celé řady knih pro mládež s dobrodružnou tématikou, publicista, filmový a televizní scenárista, překladatel. A také diplomat. Díky svému zaměření a schopnostem působil jako kulturní přidělenec zejména v Jižní Evropě /Itálie, Rumunsko, Bulharsko/.
Vyrůstal v Praze na Žižkově, navštěvoval reálné gymnázium v Libni, kde také v roce 1939 maturoval. Pokračoval studiem na vysoké škole. V období okupace, za války, pracoval jako lesní dělník a později jako zemědělský účetní. I v těchto profesích však nepřestával psát a současně si dokončil násilně přerušenou vysokou školu. V roce 1947 získal titul inženýra na Vysoké škole zemědělské v Praze.
Bezprostředně po skončení války v roce 1945 zúročuje svůj talent a začíná pracovat v Zemědělských novinách jako kulturní redaktor. Právě v tomto období jsou mu vzorem Jaroslav Seifert, nebo Vítězslav Nezval, kdy vydal veršovanou „Dámu s kaméliemi“ /obdoba Manon Lescaut/.
V létech 1952 – 1972 nastupuje k ministerstvu zahraničních věcí, kde prochází řadou významných pracovních pozic. Od kulturního atašé až po vedoucího sekretariátu ministerstva. V sedmdesátých létech /1972 – 1979/ byl vedoucím tajemníkem Svazu českých dramatických umělců.
Arno Kraus byl velice plodný autor. Je zřejmé, že talent zdědil po svém otci, spisovateli a překladateli A. Krausovi /1897 – 1976/. Společně spolu psali prózu pro děti.
Krausova tvorba je rozprostřena do širokého období. První verše mu vycházejí ve Studentském časopise již 30. letech. Vrchol nachází až v létech sedmdesátých, kdy se vrátil nejen k poezii, ale píše i romány, jeho scénáře jsou využívány ve filmu i České televizi /“Běž ať ti neuteče“, „Na stratu je delfín“, seriál „Start“, aj./. Dokáže se vyjádřit jak k velkým historickým událostem /osvobození ČSR/, tak i k věcem obyčejným, aby posléze svými knihami i vstoupil do světa dětí.
Byl pravidelným přispěvatelem do mnoha periodik /Literární noviny, Sluníčko, Večerní Praha, Mladá Fronta, Mladý svět, Tvorba, Tribuna, Rudé právo, Vlasta, Literární měsíčník, Večerní Brno, Učitelské noviny a mnoha dalších/. Vydal rovněž několik překladů z bulharštiny a psal i divadelní hry /viz. Slovník české literatury 1985/.
V jeho dílech se objevuje čistá, lyrická poezie, často se vztahem k přírodě. Opěvuje lásku, ale také oslavuje obyčejného člověka, jeho vztah k domovu, práci a rodině. Část jeho sbírek se také vrací i do dětství, do minulosti /“Pohladit růži“/.
Jeho literární dílo je prodchnuto je romantismem a lyrikou, tak i reálným životem, ve kterém zdůrazňuje především úlohu člověka své doby.
