John Green, úvaha nad pojednáním E. Swyngedouwa
17. listopadu 2010, The Morningstar
Jak stále více zjišťujeme, že kapitalizmus neumí řešit světové problémy, vstává z mrtvých zájem o systémy spravedlnosti, rovnosti, a, ano, dokonce i tabuizovaný systém komunizmus. Nad knihami jako Úroveň ducha (The Spirit Level) od Richarda Wilkinsona a Kate Pickettové a Nespravedlnost: Proč přetrvává společenská nerovnost (Why Social Inequality Persists) od Daniela Dorlinga vidíme, jak stále více intelektuálů zpochybňuje podstatu stávajícího systému.
V r. 2009 se v Londýně sešlo přes 1000 lidí k účasti na výprodejní konferenci na téma „Myšlenka komunizmu“. Titulek nedávného pojednání profesora Erika Swyngedouwa, uveřejněný v radikálním geografickém časopisu Antipode, asi poněkud odrazuje - „Komunistická hypotéza a revoluční kapitalizmus: zkoumání myšlenky komunistických geografií pro 21. století“ (The Communist Hypothesis And Revolutionary Capitalisms: Exploring The Idea Of Communist Geographies For The 21st Century). Je to akademické pojednání a není určené pro širší veřejnost. Je ale překvapující a významné, že máme středoproudovou akademickou výzvu - od profesora zeměpisu na Manchesterské universitě- k oživení „komunistické myšlenky“. Jeho pojednání začíná slovy: „Tento esej vychází z předpokladu, že komunistická hypotéza je stále dobrá.“
Stejně jako obrazoborecký kolega, akademik Slavoj Žížek, i on tvrdí, že se musíme opět podívat na myšlenku komunistické společnosti coby životaschopné alternativy vůči kapitalistické, která je myšlenkově i v praxi v koncích. Swyngedouw říká, že neustálé stavění názvu komunizmus mimo zákon a jeho vymazávání ze stránek sebejistých žurnálů v posledních dvou desetiletích bylo tak účinné, že dokonce i na vyslovení tohoto slova je pohlíženo s podezřením a nedůvěrou.
Tak proč je protentokrát rozhodnutý je vyslovit? Říká, že po studentských bouřích ruku 1968 se zradikalizovalo i studium zeměpisu. Víc akademiků zjistilo, že politika a ekonomika se také odehrávají ve specifickém geografickém kontextu, což nelze ignorovat.
Nicméně, „v době, kdy lze diskutovat o čemkoli a o všem, samotná myšlenka na komunizmus se coby pozitivní zdá být cenzurována a vyškrtávána z každodenního i intelektuálního slovníku“, říká. „Je jen tolerovaná a senzacechtivě popisovaná jako »temná katastrofa« 20. století »reálného socializmu« nebo romantizovaná hollywoodskými ztvárněními komunistických hrdinů jako Che Guevara.“
Swyngedouw mluví o komunizmu jako o »temné katastrofě« 20. století proto, že, jak tvrdí, neoliberálové jej odsoudili jen v jeho totalitě. Označili jej za dystopii (výskyt určitého orgánu jinde než má být; pozn.překl.) a levice se neodvážila tuto praxi náležitě kritizovat. Ač se z této zkušenosti musíme poučit, Swyngedouw je neoblomný v tom, že musíme přehodnotit koncept komunizmu ve světle pronikavých změn, k nimž došlo v samotném kapitalizmu, a bezprostředního ohrožení našeho životního prostředí a ve skutečnosti i samotného života.
Swyngedouw má zajímavé chápání toho, co pro něho pojem „komunizmus“ znamená. Vidí rovnost a demokracii jako ústřední pojmy, jež komunizmus definují - bez nich je komunizmus rozporem v pojmech. Tvrdí, těchto zásad lze dosáhnout jen samoorganizací a samořízením. Nevidí žádnou úlohu pro nátlakový stát nebo „vedoucí“ stranu. Tvrdí, i když možná rozporuplně, „že klíčové cíle komunistické politiky 20. století - stát, strana a proletariát - vyžadují radikální přepracování. „Ani stát ani strana už nejsou použitelné k přemýšlení o komunistické hypotéze.“
Nepopírá, že stát a politické strany mají své role, ale je přesvědčen, hlavními aktéry nebo prostředky k dosažení komunizmu být nemohou. „Myšlenka komunizmu si zachovává ničivou břitkost“, říká. „A navzdory selhavším experimentům stále vyvolává myšlenku, že odlišný svět je nejen představitelný, ale i prakticky možný. Musí to ale být komunizmus, jaký bude rovnostářský a dovolí každému seberozvíjení, a tehdy si udrží svůj velký mobilizační potenciál. K práci na takovém cíli musí být přehodnocena politická organizace.
Takže jak můžeme přehodnotit komunizmus pro 21. století, ptám se.
„Komunistická myšlenka není ničím bez ochoty udělat něco nového, bez ochoty stát se politickým subjektem - tj. jednotlivcem konajícím podle toho a měnícím naše prostředí,“ říká. „Většina lidí je ze současné situace a nešťastná chce změnu, ale nejsou si jistí, jak to provést, aby dosáhli změn, po jakých touží, protože jsou zas a znova přesvědčováni, že jedinou možností je kapitalistický neoliberalizmus. I když my musíme dospět k termínu katastrofa komunizmu 20. století, je též nezbytné se pustit do kritiky represivního státního kapitalizmu na Západě. Kapitalizmus v 70. létech znovu objevil sám sebe a znovu dosáhl u většiny představy, že dokáže přinést materiální bohatství a blaho. Mnozí ztratili naději- neexistovala politická polemika a neoliberalizmus se jevil coby jediný program. Konzervativní zdrženlivost byla vystřídána povinností se radovat. Osvobození bylo prožíváno coby sháňka po přebytku i jako nadměrný požitek. Politická rovnost coby ústřední zájem uvadala, požadavky rovnosti byly najednou definovány coby požadavky rozdílnosti a spravedlnost se stala právem na radost z vlastní svobody jednotlivce. Demokracie jako taková se stala synonymem svobody učinit individuální volbu a nejvyšší svobodou se stala spotřeba, nahrazujíc politickou rovnost rovností tržní.“
Swyngedouw trvá na tom, že neoliberalizmus také „vymazal politiku dělnické třídy“. Triumf neoliberalizmu představoval vítězství vládnoucí třídy. Tohle vítězství bylo též spojeno s taktikou depolitizovat lid, s mediálními výstupy teď tolik soustředěnými na obstarávání základního přídělu trivialit a nepolitických drbů a spolu s tím na pěstování strachu.
Swyngedouw cituje Marxe, že kapitalizmus je ovládán finančním sektorem, a tvrdí, že obroda kapitalizmu je úzce spjatá s geografickým přesunem základního vykořisťování do oblastí jako jihovýchodní Asie, a také s privatizováním životního prostředí, vody, genofondů, nerostných surovin a myšlenkového vlastnictví.
Přesto s nedávným zhroucením bankovního systému byla zhroucením ohrožena celá konstrukce kapitalizmu. Jen nevídaný zásah státu, jenž Newsweek charakterizoval „Teď jsme všichni socialisty“, jej dočasně zachránil.
„V posledních desetiletích 20. století ztratila na severu práce v průmyslu svoji hegemonii,“ říká Swyngedouw. „Na jejím místě se objevila »nemateriální práce«; tj. práce, jaká vytváří nemateriální »zboží« jako znalosti, informační software, komunikační zdroje atd. průmyslová práce byla přesunuta někam jinam a tam, kde je, se objevují nové průmyslové boje, a budou sílit. Na severu zeměkoule se budou objevovat a objevují se nové formy boje, jež se netočí kolem vlastnictví výrobních prostředků, ale přímo kolem vlastnictví produktů nemateriální práce, tak jako to vidíme v bitvách o volné stahování programů a přístup k internetovým zdrojům.“
Swyngedouw nevidí jako řešení „demokracii“ - tak často na Západě úzce definovanou coby sadu politických institucí a k nim přidružených politických procesů - ale tvrdí, že musí být dosaženo alternativní demokracie, jaká zahrne k účasti ve společnosti každého na základě rovnoprávnosti. Rovnost, zdůrazňuje, je prvotním předpokladem, na jakém musí být založena demokratická politika. Ale říká, že politická demokracie není o vyjadřování požadavků elitě, aby napravila nespravedlnost, ale v dobytí si svobody a rovnosti pro nás samotné. Pro Swyngedouwa to znamená, že „místo moci je udržováno strukturálně neobsazené“ - tj. moc zůstává lidu a nenáleží ani není „předána“ nějakému zastupujícímu orgánu či jednotlivci. V duchu vidí situaci, kde je stát nahrazen samoorganizací a samořízením. Říká, že samo jméno komunizmus vyvolává rovnostářský koncept „bytí pospolu“, a toto zahrnuje i myšlenku společného - myšlenku, že všechny přírodní zdroje, včetně půdy a vlastně i samotného života, náleží nám všem dohromady a měly by být kolektivně obhospodařovány.
Potřebujeme myslet dál než k odporu vůči transformaci, říká Swyngedouw. Komunistickou myšlenku vidí jako transformaci společného. To samozřejmě vznáší zásadní otázky majetkových vztahů s ohledem na společné zdroje. „Klíčovým úkolem je opět přehodnotit komunizmus a to bude vyžadovat vážnou debatu, jaká by měla být rovnost, svoboda a samoorganizované společné bytí v 21. století. To bude vyžadovat obnovu důvěry v naše teorie, odvážný závazek k našim dějinám a geografii a především zbavit se strachu z dalšího selhání. Není jiné volby.“
Esej profesora Swyngedouwa najdete také v knize Cílem je to změnit (The Point Is To Change It), vydalo nakladatelství Castree, P Chatterton, N Heynen, W Larner and MW Wright (Wiley-Blackwell, 2010).
