Jiří Menzel
Jsme taková rodina, se kterou
sdílí domácnost bílý nosorožec. Není s ním příjemné bydlení. Do všeho vráží,
všechno ušpiní, hodně nám toho sežere. Všem je nám to nemilé, mluvíme o tom,
jenom hlava rodiny dělá, jakoby bílý nosorožec u nás neexistoval.
Na
začátku byl ten nosorožec menší, spíš legrační, - co to je šest milionů od
maďarského nebožtíka. Tenkrát ještě dnešní hlava státu hlavou státu nebyla, ale
už tehdy, jak si pamatujeme, náš dnešní president zaujal pozici mrtvého brouka.
Jak šly roky, čím dál tím častěji
propukaly aféry. Za dvacet let tu ten bílý tlustokožec pořádně vyrostl. Z
ukradených milionů se stávají ukradené miliardy. Mnozí politikové, kteří přišli
do politiky s prázdnými kapsami, odcházejí z politiky jako milionáři. Hlavu
státu zajímá, jestli ministr umí anglicky, ale nezajímá ho, jak se může stát,
že ministr přes noc zbohatl. Nevadí mu ani, že politické strany nemůžou doložit
útraty za své volební kampaně.
Zajímavé je, k čemu se pan
president vyjadřuje. Tu k finanční krizi, tu k oteplování, tu k okurkové
nemoci. Je zkrátka ve všech oborech doma a má na ně svůj názor. Je to jeho
právo. Zaráží mne okolnost, že zatímco obyčejný občan se pohoršuje nad
nekonečnou ságou o korupcích, pro pana presidenta to jsou věci, které jsou mimo
oblast jeho zájmů.
A tak když už po několikáté
policisté zabývající se korupcí postupně, i hromadně, opouštějí svůj úřad, nebo
jsou, za mlčenlivého souhlasu velkých stran, rozpuštěni, tak pan prezident ani
nepozdvihne obočí, natož aby pohrozil svým profesorský ukazováčkem, i když,
jako hlava okrádaného státu, by měl pořádně bouchnout pěstí do stolu.
A když vyhřezne nějaká opravdu
ošklivá kausa, jako aféra Drobil, a hrozí, že si politici budou prát své prádlo
veřejně, pozve si na Hrad pan prezident příslušné hlavy politických stran a
poradí jim: Pánové, pokud nechcete přijít o všechno, nechte kostlivce ve skříni!
Ke všem těm aférám, o kterých si
my denně dozvídáme, kterými se trápíme, Hrad většinou mlčí. Proč asi pana
presidenta zajímá okurková nemoc víc, než to, o čem si v Česku cvrlikají vrabci
na střeše. Nejspíš proto, že o tom všem ví mnohem víc, než tušíme.
